Nedokážeme rychle rozdělit informace na ty, kterým lze věřit, a ty, které zamořují prostor, říká Cyril Höschl

Objektivní informace potřebujeme, ale nemají nás otravovat. Měly by zohlednit to, že myslíme v příbězích. Ty jsou poučné, něco pro nás znamenají a také se lépe pamatují.

Nehody, tragédie, požáry a utrpení nás intuitivně přitahují, ať chceme nebo ne. Je to paradox, jehož jsme obětí. „Určitou potřebu se leknout, bát se, máme vrozenou. A když se nám toho v reálném životě nedostává, tak si alespoň pustíme nějaký film,“ vysvětluje ředitel Národního ústavu duševního zdraví. Platí, že když je to nanečisto, tím lépe.

Podle Cyrila Höschla je psychiatrii potřeba dávat do kontextu jak s tím pozitivním, tak s tím negativním ve stejné férové proporci jako cokoli jiného. O snížení diskriminace lidí s duševním onemocněním usiluje projekt destigmatizace. „V tisku se třeba dočtete, že bývalý pacient psychiatrické léčebny pro třicet korun zavraždil stařenku, ale už nenarazíte na stejně pravdivou zprávu, že jiný bývalý pacient předložil novelu vysokoškolského zákona v parlamentu.“