Tichý dvojhlas. Rozhlasová kompozice z korespondence slovenského herce Ladislava Chudíka a českého básníka Jaroslava Seiferta
Ve středu 10. ledna 1973 byl z Bratislavy do Prahy odeslán dopis, který začínal slovy: „Vážený majstre, máte v ruke list slovenského herca, ktorý prežil kus života s vašou poéziou.“
Odesílatelem zásilky byl herec Ladislav Chudík (1924–2015) a jejím adresátem básník Jaroslav Seifert (1901–1986). Zprvu spíše zdvořilostní korespondence se postupem času přetavila v osobní a důvěrná vyznání, ve kterých se odrážely jak neradostné osobní a zdravotní pády, tak tvůrčí vzedmutí a úspěchy.
„Milý a vážený pane Chudíku, měl jsem Slováky a vše slovenské vždy velmi rád. Velmi si vážím slovenské dramaturgie v divadlech a v televizi. Jak je ta naše česká devótní, ubohá a směšná,“ píše básník a herec odpovídá: „Som veľmi rád, že ste mi umožnili sa s vami takto stretáváť.“ V úterý 18. června 1985 došlo v rodinném kruhu v básníkově domě na pražském Břevnově i k setkání osobnímu...
Když jsem ty dopisy pročítal a stavěl z nich oblouk jednoho příběhu vyprávěného ze dvou úhlů, běželo mi hlavou, jak je jakákoliv tvořivá duše otevřená i sevřená zároveň: otevřená novým vjemům a svíraná obavou, že ony vjemy nedokáže dost výstižně přetavit do uměleckého artefaktu. Ale když se dvě duše potkají a souzní spolu, dodávají si sílu a motivaci, ze které se následně rodí TICHÝ DVOJHLAS.
Nejnovější zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
