Ostrava bývala městem neřesti. I Marta Gottwaldová se prý živila jako společnice

29. únor 2016
Česko – země neznámá

Když se řekne nejstarší řemeslo, nikdo nezůstane na pochybách, o čem je řeč. Prostituce je zkrátka stará jako lidstvo samo. I v Ostravě hledávali pánové, unavení prací v těžkém průmyslu a s výplatou v kapse potěšení v dámské náruči. Zejména ti, kteří do Ostravy přišli sami, bez rodiny.

Muži měli rozhodně z čeho vybírat. Podnikavé dívky do Ostravy přicházely za výdělkem stejně houfně jako muži za prací v rozvíjejících se dolech a továrnách. Nejvíce jich bylo z polské Haliče, ale našly se mezi nimi i služebné či hospodyňky toužící po vzrušení a extra výdělku.

Vedení města na jednu stranu prostituci tolerovalo, přeci jen muži se vybouřili a pak mohli dál spokojeně pracovat a vydělávat. Na druhou stranu ale uznali, že je třeba mít lehké děvy pod kontrolou. A tak zřídili v budově staré radnice, dnešním Ostravském muzeu na Masarykově náměstí, lékařskou ordinaci speciálně pro prostitutky.

Ženy musely být zaregistrované, měly svou kartu a dvakrát týdně docházely na pravidelné kontroly. A to jak ty, které postávaly na rozích ulic, tak ty luxusnější, pracující ve veřejných domech.

Nejznámějšími podniky byly například U Labutě či Šalerka. Ke vstupu bylo nutné znát tajné heslo. Do jednoho podniku na dnešní Stodolní ulici se pánové například dostali pouze po vyslovení věty: „Dám si čokoládovou rybičku za 30 korun.“

Ulice Pod Laubami byla historickou Stodolní

V těsném sousedství budovy staré radnice stávala proslulá ulice Pod Laubami. Dnes byste ji tam hledali marně. Ve druhé polovině 20. století byla asanována a dnes na jejím místě funguje rozsáhlé parkoviště.

Tudy vedla ulice Pod laubami

V minulosti ale šlo o místo kypící životem, které lze přirovnat ke Stodolní dob minulých. Daly se tam navštívit mnohé zajímavé podniky, třeba Haberfeld, Pod nožami, U zlamane kryky, U špinave vesty a další.

Pánové, kteří preferovali soukromí, si mohli vybrat z tajného telefonního seznamu a nabízenou dívku si přivolat do ústraní. Kdo se styděl o něco méně, mohl se posadit do podniku a čekat, až se jich ujme nějaká šikovná animírka. Ta vlastně pracovala na volné noze, její úkol byl pobízet pány k větší konzumaci alkoholu a pak, byla-li příležitost, jej třeba i potěšit v zašitém kumbálu.

Jedna z animírek z ulice Pod Laubami se zvláště proslavila. Byla jí paní Martička, kterou si zde vyhlédl tehdy mladý dělník Klement Gottwald. Neexistují sice písemné doklady, pamětníci na ni ale dodnes vzpomínají.

Spustit audio