Pardubické vlakové nádraží je funkcionalistickou vizitkou poválečné architektury
Budova pardubického vlakového nádraží je považována za jedno z nejkrásnějších nádraží v Čechách a na Moravě. Je to jeden z posledních noblesních počinů poválečného funkcionalismu.
Budovu starého nádraží poničil letecký nálet v srpnu roku 1944. A to urychlilo plány, které architekti tvořili už od dvacátých let minulého století. Stavba na zelené louce začala v roce 1947 a cestujícím se otevřela o 11 let později. Na projektu se podíleli tři slavní architekti - Karel Řepa, Josef Danda a Karel Kalvoda.
Nádraží pojali skutečně velkolepě. Odbavovací hala překvapí širokým vzdušným prostorem, který končí vchodem do hotelu. V podzemí jsou další místnosti osvětlené průsvitnými luxfery, které vytváří ozdobné prvky v mozaice podlahy.
Budova nového nádraží nabízela cestujícím na svoji dobu mimořádné služby. Knihkupectví a holičství, ale byly tam třeba i lázně. Raritou bylo kino v suterénu. Filmy se tu pouštěly ve smyčce. Cestující tedy mohli přijít uprostřed filmu, a pokud měli dost času, viděli jeho konec dřív než začátek.
Kino Sirius bohužel nepřežilo v konkurenci multikin ani v klubové formě. Dnes je prostor vyklizený a pořádají se v něm jen mimořádné kulturní akce.
Téměř opuštěný hotel
Další zajímavostí pardubického nádraží je veliký hotel. Ze sedmi pater jsou využívána jen tři, první patro funguje jako hotel pro veřejnost, druhé jako ubytovna pro vlakové čety a poslední má pronajaté soukromá firma. Zbytek je prázdný, ve velmi špatném stavu a čeká na rekonstrukci.
Ta bude velmi obtížná, protože jde o památkově chráněný objekt, který má navíc některá netradiční technická řešení. Jednotlivá patra hotelu jsou například vybavena podlahovým topením. V prostorách tak nejsou potřeba radiátory, ale v případě poruchy je oprava značně náročná.
V suterénu nádraží se nacházely i čtyři protiletecké kryty. Jeden speciálně upravený pro výpravčího, aby vlaky mohly jezdit i v době ohrožení.
Rekonstrukce se dočkal bufet, který léta nefungoval. Dnes se tu vaří pivo a zraje ve sklepích nádražního suterénu. A u bufetových stolků si ho cestující už zase můžou dát na stojáka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Lid a vláda jsou rozdílné věci. Běloruský projekt je evropský, říkají k prezidentským volbám aktivisté
-
V desetimiliardovém trhu kryptoměn v Česku přibude nabídka memecoinů Trumpových
-
Světový šampionát bude bez Davidové. Pokračuje v konzervativní léčbě, potvrdil šéf biatlonistů Hamza
-
Oscarové nominace vede krimi muzikál Emilia Pérez. České drama Vlny ani kraťas Krajan se neprosadily