Pentilka
Se školou se pojí i mnohá školní slova, například pentilka nebo pentelka, což je, obchodně a technicky vzato, mikrotužka. Tedy tužka s mechanicky vysunovatelnou a nahraditelnou tuhou o zvlášť malém průměru, asi tak půl milimetru.
Mikrotužka je tužka pro technické kreslení, kterou jsme si museli pořídit někdy na druhém stupni. Běžně jsme té tužce říkali pentilka, asi podle vzoru „lentilka,“ ale paní učitelka nás opravovala, že máme správně říkat pentelka, tedy s e místo i. To se mi nějak nezdálo, znělo mi to tak regionálně, jaksi netechnicky, negeometricky, neodborně.
Termín pentelka totiž lépe zachovává podobu názvu firmy, která tyto mikrotužky svého času doslova chrlila do světa. Byla to japonská firma Pentel, založená roku 1946 v Tokiu. Pentel je vlastně zkrácená varianta jejího názvu, jaksi „pro euroamerický svět“. Firma se japonsky jmenuje Penteru Kabushiki Gaisha a její zakladatel pan Yukio Horie ji vedl až do r. 2010.
Tím vším ale nechci říct, že bychom snad měli říkat jedině pentelka, a ne pentilka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
