Počáteční období vlády Jana Lucemburského bylo nejstabilnější v jeho životě. Pak opouštěl království i Elišku

5. listopad 2024

Největší audioportál na českém internetu

Král Jan Lucemburský v ilustraci právní knihy Jihlavy Jana z Gefnhausenu | Foto: Alexandr Satinský / MAFRA, Profimedia

Počáteční období vlády Jana Lucemburského bylo nejstabilnější v jeho životě. Pak opouštěl království i Elišku

Král, kterému se v cizině říkalo Jan Český, vedl rychlý a intenzivní život a byl prvním Lucemburkem na českém trůnu.

Narodil se roku 1296 do rodiny pozdějšího římského císaře a vyrůstal na francouzském královském dvoře, kde vládla vysoká kultura a rytířské obyčeje. Díky této prominentní pozici ho čeští šlechtici vybrali za manžela pro dceru zemřelého krále Václava II. Elišku, a tak se stal Jan českým králem.

Počáteční období vlády bylo nejstabilnější v jeho životě. Konsolidoval královský majetek, potíral lapky a urovnával spory mezi šlechtici. Po smrti svého otce ale zatoužil získat císařský titul a tehdy poprvé na delší dobu opustil své království. To pak dělal stále častěji, až mu lid začal přezdívat král cizinec. I vztah s Eliškou začal skřípat, mnohdy stáli otevřeně proti sobě a Jan jí dokonce odebral děti.

Čím dál víc se zabýval politikou v zahraničí a to ho stálo život. Prakticky slepý zahynul roku 1346 v bitvě u Kresčaku. Na trůn po něm nastoupil syn Karel IV., který to, na rozdíl od otce, dotáhl až na post císaře Svaté říše římské.