Poslední cesta plná barev. Pardubické krematorium připomíná pohádkovou chaloupku
Málokdo dokáže při prvním pohledu na pardubické krematorium odhadnout, co se uvnitř odehrává. Slavná východočeská stavba, která hrála významnou roli ve filmu Spalovač mrtvol, připomíná spíše pohádkovou chaloupku.
Až do roku 1919 bylo v českých zemích zakázáno pohřbívání jinak než do země. Církev se dlouhá desetiletí stavěla striktně proti. Za zavedení zpopelňování ale sílily hlasy hlavně lékařů a epidemiologů a také široké vrstvy vzdělaných lidí. Vznikla dokonce i Společnost přátel žehu, jejichž hlavní ideou byla právě propagace kremace. Situaci změnil až zákon známý jako Lex Kvapil, který měl jediný paragraf: pohřbívání žehem je povoleno. A tak bylo i v Pardubicích potřeba postavit adekvátní prostory.
Když se zveřejnila výzva k podávání projektů na budovu krematoria, přihlásilo se 93 různých návrhů. Často šlo o projekty neuvěřitelně odvážné i v atmosféře první republiky. Některé z nich jsou dodnes k vidění v přízemních prostorách krematoria. Městské radě se ale nelíbil žádný z návrhů. Nakonec vybrala v pořadí druhý projekt Pavla Janáka a požádala ho o dopracování.
Stavba začala v roce 1921 a první žeh proběhl se vší slávou o dva roky později. Celkový náklad i se zařízením žároviště a ostatního příslušenství dosáhl téměř dvou milionů prvorepublikových korun.
Stále používané varhany
Pardubické krematorium je budova neobvyklá. Lidem připomíná perníkovou chaloupku nebo stavbu z pohádky o Mrazíkovi. Vznikla v rondokubistickém stylu, slovanskými motivy ji vyzdobil profesor František Kysela.
Hlavní obřadní síň je vymalována žlutými slunci na světle modrém podkladě. Nad pomyslným oltářem, dnes katafalkem, byl dříve nápis z Bible: Já živ jsem, i vy živi budete. Ten byl ale v sedmdesátých letech odstraněn. Nade dveřmi najdete kúr s velkými varhany, na které se při obřadech dodnes hraje.
Krematorium prošlo několika rekonstrukcemi a dostavbami. Nahradily se například staré koksové pece novými plynovými, umístěnými už v nové budově. Dostavěla se i menší obřadní síň a nové kolumbárium, tedy prostor pro uchovávání uren. Původní kolumbárium bylo zabudováno do bočních stěn. Dnes stojí pardubický Dům světla uprostřed Centrálního hřbitova a od roku 2010 je národní kulturní památkou.
Dny otevřených dveří
Aby si lidé mohli jedinečnou a bezesporu zajímavou stavbu prohlédnout i jindy, než když se přichází rozloučit se svými blízkými, pořádají Služby města Pardubice Dny otevřených dveří. Návštěvníci mohou navštívit malou a velkou obřadní síň a seznámit se s moderními kremačními technologiemi.
Při kulatých výročích se v prostorách obřadní síně promítá trezorový film Spalovač mrtvol, který právě v pardubickém krematoriu natočil v roce 1968 Juraj Jakubisko.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Exprezidenti Klaus a Zeman mají v ohni mnoho želízek. Burcují je proti vládě a ke spolupráci s ANO
-
Izrael chtěl změnit americký pohled na válku v Gaze. Odhalené dokumenty ukazují na ‚program Koncert‘
-
Národní sdružení Le Penové podle odhadů vyhrálo 1. kolo voleb ve Francii. Získalo 34 procent hlasů
-
Deset dní připravilo otce o život aneb Komunisty jsem měl rád jako blechy v kožichu