Potvory se mi hrají dobře, říká Libuše Švormová

31. srpen 2017
02564500.jpeg

V roce 2005 získala Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu a rozhodně to nebylo jen za českou verzi Angeliky. O hereckých začátcích, rolích i o tom, co má v životě ráda se rozpovídala Libuše Švormová.

„Narodila jsem se v Praze, ale rodiče se záhy stěhovali, takže jsem vyrůstala v Šumperku do patnácti let, potom jsem šla studovat do Brna a opět se potom vrátila do Prahy,“ říká herečka.

„Moravu mám ráda! Dokud jsem žila v Šumperku, nevěděla jsem, jak je Olomouc krásné město. Až později jsem poznala, kolik je zde památek. V Olomouci často a ráda vystupuji, je zde vždy příjemné publikum,“ dodává.

Libuše Švormová vzpomíná na několik sezón v pardubickém divadle, kam se dodnes velmi ráda vrací a kde byla opravdu šťastná. Její první role byla ve hře Romeo, Julie a tma. V Pardubicích ji objevil režisér Ornest a dostala nabídku do Městských divadel pražských, kde hrála více než třicet let.

Karel Höger ji dělal filmového tatínka

V rozhovoru se zmiňuje o zájezdových představeních, o působení v divadle Na Fidlovačce a v divadle na Vinohradech i o svých filmových rolích, kterých bylo 157, včetně televizních seriálů. Svůj první film natočila v roce 1959.

Libuše Švormová a Richard Pachman

„Moje první velká filmová role byla ve filmu Jarní povětří, kde roli mého otce hrál Karel Höger, což pro mne byl velká čest. Ráda vzpomínám i na film Marečku, podejte mi pero. Velmi často jsem hrála záporné postavy a v tom pokračuji i dodnes. Takzvané potvory se mi hrají dobře,“ usmívá se herečka.

Její hlas je rovněž často propůjčován do služeb zahraničních herců. „Dabingu se věnuji asi od samých počátků, kdy se filmy začaly přemlouvat do češtiny. I v době, kdy jsem tolik netočila, jsem dabovala velmi často,“ připomíná Švormová.

Nákupy i vaření zvládá manžel

Libuše Švormová mluví o vážné hudbě, kterou má ráda, o nostalgii při poslechu Straussových valčíků, o šansoniérkách, které ráda poslouchá, o svých oblíbených knihách, o premiéře Pašijí v olomoucké Redutě i o svém soukromí.

„Nebýt mého manžela, tak bych některé věci už nezvládala. Muž mě vozí autem domů z divadla, moc dobře vaří, nakupuje, což já nerada. Dokonce mi kupuje oblečení. Je mou velkou oporou a mám ho moc ráda,“ svěřila se.

Herečka stále srší životním optimismem a řídí se základním pravidlem: „Za nejlepší období v životě považuji to právě teď. A považuji se za šťastného člověka!“