Poutní místo na Hoře Matky Boží u Králík bývalo kdysi internačním táborem

Do areálu kláštera byli řeholníci a kněží svezeni na základě tzv. státem řízené centralizace v roce 1950. Internačním táborem prošlo za dobu jeho existence přes pět set osob. Svému účelu sloužil areál do roku 1961, někteří bratři ale v klášteře zůstali až do roku 1965.

Současný Památník obětem internace se nachází v historické přístavbě kláštera. V obecnější rovině návštěvníky seznamuje se vztahem státu a církve v letech 1948 až 1961, to znamená řízeným procesem likvidace řeholí v tehdejším totalitním Československu, pronásledováním duchovních a vykonstruovanými procesy.

Seznámit se ale můžete i s konkrétními lidskými příběhy a osudy. Dozvíte se, jak v klášteře fungovala politická „převýchova“ řeholníků, v jakých podmínkách žili a kde byli nuceni pracovat. Ve vitrínách najdete jednak dobovou originální výstroj a výzbroj ostrahy centralizačního kláštera, jednak i věci řeholníků, které se podařilo zachránit. Například liturgické oděvy a předměty. Ty byly v padesátých letech řádům a kongregacím zabavovány.

Památník obětem internace Králíky|foto: Tereza Brázdová

Ve výstavních prostorách uvidíte i velký model tehdejšího Centralizačního kláštera Králíky. Součástí expozice je také promítací sál s filmovým dokumentem a autentickými vzpomínkami řeholníků na internační tábor.

V Památníku obětem internace se dozvíte, kdy a kde v komunistickém Československu začaly vznikat Tábory nucené práce nebo Nápravně pracovní tábory, jaké podmínky panovaly ve věznicích padesátých let. Uvidíte i ukázky samovazeb a přečíst si můžete také informace o výkonu trestu smrti a jeho zneužití vůči politickým vězňům.

Poutní areál na Hoře Matky Boží u Králík|foto: Josef Kubiš

Centralizační a internační klášter v Králíkách

První etapa „akce K“, centralizace řeholníků, proběhla v noci ze 13. na 14. dubna 1950. V té době na Hoře Matky Boží žilo v klášteře šest redemptoristů. Během následujícího dne jich bylo do Králík svezeno přes dvě stě. Celý komplex kláštera v Králíkách byl uzavřen pro veřejnost a areál obehnal ostnatý drát.

V centralizačním táboře byly, na rozdíl od věznic, sice povolené modlitby, ale pouze v určitý a krátký čas. Hlavní náplní dne byly nucené práce. Vzhledem k tomu, že Králíky byly značně vzdálené od průmyslových center, řeholníci pracovali hlavně v zemědělství a v lese.

Památník obětem internace|foto: Josef Kubiš

Propuštění bylo pro řeholníka možné pouze na základě žádosti o dobrovolný odchod do světského života. Usnesením politického byra Ústředního výboru Komunistické strany Československa ze dne 30. listopadu 1960 byla zrušena internace králických řeholníků a během prosince téhož roku byla většina z nich propuštěna.

Ostraha v klášteře zůstala do roku 1961. Na začátku ledna 1961 klášter v Králíkách převzala Česká katolická charita jako sociální ústav.