Požár Národního divadla zapříčinilo špatně uhašené dřevěné uhlí. Událost měla i jeden pozitivní moment
18. listopad roku 1883 se zapsal do dějin jako den slavnostního otevření pražského Národního divadla. Jenže poprvé se v něm hrálo už o dva roky dříve. Konkrétně 11. června 1881 při příležitosti návštěvy korunního prince Rudolfa v Praze.
Po premiéře Smetanovy Libuše následovalo ještě dalších 11 repríz a pak se budova uzavřela pro dokončovací práce. Herci i diváci se těšili na zahájení nové sezóny, jenže přišel 12. srpen, kdy budovu divadla zachvátil požár. Shořela při něm střecha, jeviště i hlediště.
Vyšetřování později přisoudilo vinu dvěma pomocným klempířům, kteří v osudný den na střeše montovali hromosvod. Špatně uhašené dřevěné uhlí údajně vysypali do plechového žlabu. Soud jim za nedbalost uložil symbolické tresty týdenního vězení.
Ihned po požáru začala sbírka na obnovu divadla. Za 47 dní se sešlo přes jeden milion zlatých od jednotlivců, obcí i šlechty a výrazný finanční příspěvek poslal i císař František Josef I. Požár se zapsal do historie jako národní tragédie, najdeme na něm ale i jeden pozitivní moment. Původně plánované plynové osvětlení totiž nahradily moderní elektrické žárovky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
