Při domácí zabijačce najde každý kousek masa využití

11. březen 2018

Tradice domácích zabijaček se pomalu vytrácí, některé rodiny ji ale udržují po celé generace. Dávno nejde jen o maso a jitrnice. Zabijačka se stala společenskou událostí.

Pavelkovi z Olšovce na Přerovsku zabíjejí prase každý rok. Pomáhat přijíždí příbuzní i kamarádi. Celý den jsou na nohou, práce je totiž víc než dost. Všichni jsou k ruce řezníkovi, který rozdává úkoly. Hodně se ochutnává, dobrá nálada stoupá s množstvím vypitého piva a slivovice. Je třeba neutralizovat chutě a také se zahřát, shodují se přítomní.

V letní kuchyni jsou mísy plné nadrobno nakrájené cibule, oloupaného česneku a uvařených krup. A taky umyté zavařovací sklenice a hrnce. Marta Pavelková si vše připravila den dopředu. Její manžel, řezník Jaroslav Pavelka kontroluje jateční porážecí pistol, chystá náboje. Přivolává vnoučata, aby se rozloučila s pašíkem. Přichází chvíle, kdy slabší povahy odbíhají.

Třísetkilové prase brzy leží na zemi, Jaroslav je odkrvuje, odřezává hlavu. Ostatní čuníka polévají vařící vodou a tzv. zvonkem odstraňují z  kůže štětiny. Pak prase zavěsí na trojnožku a řezník je takzvaně vykulí. „Střeva se musí pořádně oprat, budeme je potřebovat,“ rozdává úkoly. A začíná porcování.

Další práce už pokračují v garáži. Uprostřed je obrovský stůl, po stranách kotle na vaření masa a taky kutr, takový větší robot na mletí masa. To teď všichni krájejí, třídí, z libového odřezávají tučné. Řezník ví přesně, jak který kousek využít. Mezitím paní domácí připravila první svačinu. Všichni se sejdou v obyváku a pochutnávají si na čerstvě uvařeném mozečku a napečených buchtách. Zapíjí se slivovicí, ženy dávají přednost bylinnému likéru.

Po krátké pauze se všichni vracejí k rozdělané práci. Poslechněte si, jak se vyrábí domácí jitrnice či klobásky nebo co se u Pavelků vaří o zabijačce k obědu.

autor: zem
Spustit audio