Příběh Ďáblovy bible je spojený s klášterem v Podlažicích. Knihu o 600 stranách napsal mnich
Podlažice u Chrasti v Pardubickém kraji jsou opředeny mnoha legendami. S velkou pravděpodobností tam totiž ve středověkém klášteře vznikla největší rukopisná kniha světa. Codex gigas, známá také jako Ďáblova bible. Grafologové se shodují na tom, že drtivou většinu obrovské knihy, která má přes šest set stran, napsal jediný člověk. Při nadlidském úkolu při opisování biblických textů mu prý pomáhal sám ďábel.
Podlažický klášter stával na levém břehu potoka Žejbro. Kdy přesně benediktinští mniši do tohoto regionu přišli, není známo. Původně zde snad byla založena cella s několika mnichy, která se později rozšířila na klášter. Okolo poloviny 12. století daroval vladyka Vrbata z Kostelce klášteru pozemky, jeho stavba začala pravděpodobně před rokem 1150. Dokončena byla zřejmě v roce 1159, kdy bylo podlažické proboštství povýšeno na opatství.
Původní klášter sloužil řeholníkům až do vyplenění během husitského tažení v roce 1421. Klášter pak už obnoven nebyl. Ale na konci 17. století nechal královéhradecký biskup Jan František z Talmberka vybudovat nový svatostánek v barokním slohu, kde je on sám i pochovaný. Na místě někdejší klášterní baziliky tak dnes stojí kostel sv. Markéty Antiochijské. Prostranství okolo i místa, kde pravděpodobně vznikla Ďáblova bible, jsou volně přístupná. Kostel je otevřený několikrát v roce při speciálních příležitostech.
Zrození legendy
Kde slavný středověký pergamenový rukopis Codex gigas vznikl, nelze říci s jistotou. Každopádně benediktinský klášter v Podlažicích je v kodexu uvedený jako první vlastník knihy. Ďáblova bible za dobu své existence putovala mnohými místy v Čechách. Podlažický klášter ji jako zástavu přenechal cisterciáckému klášteru v Sedlci, odkud ji pro knihovnu břevnovského kláštera v Praze vykoupil opat Pavel Bavor z Nečtin. Během husitských válek knihu střežili řeholníci sesterského kláštera v Broumově.
O Ďáblovu bibli začal potom usilovat velký milovník a sběratel umění císař Rudolf II. Knihu nechal v roce 1594 převézt do Prahy. V roce 1648 se rudolfinských sbírek zmocnila švédská vojska a Codex gigas byla převezena do Stockholmu. V roce 1697 zachvátil tamní Královský palác požár. Ďáblova bible byla sice poškozena, zkáze však unikla.
Grafologové se shodují na tom, že drtivou většinu knihy o 624 stranách a také úctyhodných rozměrech napsal jediný člověk. Tento téměř nadlidský úkol dal tak vzniknout legendě, že autorovi při opisování rozsáhlých biblických textů pomáhal samotný ďábel. Jeho obraz je totiž součástí strany 290.
Kniha má úctyhodné rozměry
Rozměry desek Codexu gigas jsou úctyhodné, měří 92 centimetrů na výšku, 51 centimetrů na šířku, vazba dosahuje šířky 22 centimetrů. Kniha obsahuje 312 pergamenových. Rukopis začíná záznamem tří abeced: hebrejské, řecké a latinské. Kniha obsahuje Starý a Nový zákon, spisy historika Josepha Flavia, vědecké rozpravy o stavbě lidského těla, jeden z nejstarších opisů Kosmovy Kroniky české, zaklínací lékařské formule, kalendář s nekrology a seznamem podlažických řeholníků. Záznamy v knize končí rokem 1228.
Maketu legendární knihy si můžete prohlédnout ve stálé expozici Městského muzea v Chrasti. Je v reálné velikosti, s věrohodným vyobrazením čerta a města na dvojstraně 290. Informační panely v expozici vás seznámí s celým příběhem slavné knihy a také historií podlažického kláštera. Představu o tom, jak asi mohl vypadat, si můžete udělat díky trojrozměrnému modelu. Ve vitríně také uvidíte kovové artefakty, které našli archeologové, stejně jako fragmenty zdiva nebo kachlů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka