Proč říkáme 'Panna, nebo orel?', když je české mince nemají?
Ustálená rčení neboli frazeologie každého živého jazyka přináší nepřeberné množství informací o historii společenství, které ten konkrétní jazyk užívalo.
Platí to samozřejmě i pro nás Čechy, kteří – navzdory tomu, co o sobě říkáme – jsme opravdu ještě celkem velký národ. Velký národ, to je hodně lidí a také hodně všelijakých rčení a průpovídek.
Jedna z nich je taková řečnická otázka, která zaznívá, když se někdo nemůže rozhodnout a hází si mincí, aby náhoda rozhodla za něj. To známé rčení zní: „Panna, nebo orel?“
Moji studenti, kteří jako všichni ostatní žáci a studenti vynikají schopností klást otázky, které nadlouho zaměstnají jejich učitele, se mě nedávno zeptali na to, proč tedy zrovna „Panna, nebo orel?“ Proč to rčení nezní třeba takto: „Koruna s jedničkou, nebo dvouocasý lev?“
Takové znění by totiž lépe odpovídalo realitě – tedy tomu, co dnes vidíme na jednokorunové minci. Je třeba říct, že házení mincí jako pomůcka při rozhodování je skutečně prastarým zvykem. Doloženo je určitě už ve starém Římě, kde se lidé ptali „Hlava, nebo loď?“. Jedna drobná měděná mince, které Římané říkali assus, mívala totiž na jedné straně vyobrazení hlavy a na druhé byla vyražena příď lodi.
Marii Terezii považovali za pannu
Pokud jde ale o naši „pannu nebo orla“, je to taková malá záhada. Ten orel je pravděpodobně orel rakouský, resp. rakousko-uherský, na kterého byli naši předkové opravdu zvyklí.
Panna byla sice donedávna vyobrazena i na jednokorunové minci, myslím tu mladou ženu, která v pokleku sází lípu, ale to byly koruny československé.
Proto je asi nejpravděpodobnější, že rčení „panna, nebo orel?“ pochází z doby, kdy se platilo tolary, které nechávala razit rakouská císařovna Marie Terezie.
Tyto stříbrné a poměrně velké tolary z 2. poloviny 18. století, které se jen tak lehce nezakutálely, měly opravdu na jedné straně vyraženého rakouského dvouhlavého orla a na straně druhé portrét panovnice.
Marie Terezie na tom tolaru nevypadá sice úplně mladě, ale čerstvě a energicky působí určitě. Možná proto jí naši předkové, házející mincemi, říkali tak lichotivě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
