Psaní je pro mě očista duše, říká olomoucký spisovatel Jaroslav Irovský

9. září 2020

„Píšu proto, abych si nic neudělal,“ otevřeně přiznává. Ve svých knihách velmi osobitě a bez příkras vypráví o svém vlastním životě. O období, kdy bral drogy, pil, žil ze sociálních dávek a nakonec skončil na kroměřížské psychiatrii.

„Co abstinuji, jsem nudný patron, a proto musím vzpomínat na doby minulé,“ vysvětluje Jaroslav Irovský, který v posledních letech tahá náměty ze šuplíku. K šesti vydaným knížkám - třem povídkovým, dvěma básnickým sbírkám a románu …s duší beatníka, zanedlouho přidá sedmou. Bude se jmenovat Hrobař, stejně jako hit zlínské rockové kapely Premier, pro kterou píše texty.

Dita Vojnarová a Jaroslav Irovský ve studiu|foto:Tomáš Sedláček,Český rozhlas

Mluví o sobě jako o profesionálním lenochovi, člověku, který myšlením ustrnul v 90. letech. Označuje se za velkého samotáře, misantropa a introverta, který nerad chodí do společnosti. Nelíbí se mu, za čím se lidé ženou, nebaví ho insta-příběhy ani insta-život. „95 procent času trávím doma.“

Přesto ale velmi rád spolupracuje s olomouckým spolkem Trend vozíčkářů, kde má přátelé. Přihlásil se také jako dobrovolník do Fakultní nemocnice. „Měl bych dělat pacientům společníka, číst dětem pohádky apod.,“ plánuje Jaroslav Irovský, jehož povídku Občanský průkaz, prosím! ze sbírky O(byčejný) život jste mohli slyšet ve vysílání Českého rozhlasu Olomouc.

autor: voj