Roky, desky a hity Karla Gotta – 35

Pro oba to v polovině 70. let bylo první a také poslední setkání v rámci jediné desky a jako další si pustíme nejen hymnu fanoušků FC Liverpool – „Nikdy nejdeš sám“.

„Nevěřím náhodám“, další krásná kantiléna a já marně přemýšlím, proč si fanoušci Karla Gotta k téhle desce tak těžko hledali cestu. Přitom klenotů je tady na rozdávání, včetně Jiřím Suchým otextované chaplinovky „Smích“.

„Proč mám ty blázny rád“, píseň, kterou v pomalejším tempu zpíval i legendární entertainer Sammy Davis jr. Pokud bych měl zmínit favorita téhle desky ušima pubertálního mladíka, tak se mi tehdy asi nejvíc líbila „Až začneme vrásky mít“. A líbí se mi i dnes, kdy už ty vrásky mám.

Další mnou milovanou věcí byla „Dlouho spát“. Jiří Suchý se mi svým textem trefil do nátury a poklona Karlu Gottovi, že si dokázal prosadit práci autora v nelibosti orgánů strany na desku.

„Víc“ tentokrát z Itálie půjčená věc, ostatně všechny skladby alba „Melodie, které nestárnou“ z roku 1975 byly převzaté včetně závěrečné „Lásko, jen houšť“.