Saša Rašilov a Klára Cibulková: Šít rány jsme se učili na vepřovém mase
Říká se, že zdravotní sestřička je z profese anděl převlečený za člověka. Proto chceme tímto cyklem poděkovat všem andělům v našich nemocnicích a vyjádřit jim podporu a poslat sílu. Společně s Českou asociací sester přinášíme příběh jedné obětavé sestřičky a s herci ze seriálu Sestřičky, který patří k oblíbeným ságám v televizi, se podělíme o jejich zážitky z natáčení.
Saša Rašilov hraje traumatologa Michala Tomáška a Klára Cibulková se vtělila do doktorky práv Zuzany Kratochvílové. „Zuzana je takový pobíhací typ, ona má kancelář všude a vždycky si někde místo udělá. Moc právniček vlastně neznám, takže jsem tu postavu pojala po svém.“
Doktor v podání Saši Rašilova v poslední době skoro neoperoval. „Ale pan doktor operuje, jen už to divák tolik nevidí, do popředí se dostaly vztahy, to teď řešíme víc,“ hájí se herec s úsměvem. „Moji maminku potěšilo, že ubylo záběrů z operačního sálu a že nemusí v inkriminovaných momentech otáčet hlavu stranou.“
Oba tipují, že seriálem prošly už stovky pacientů. Výběr je čím dál těžší, castingoví režiséři už nemají moc z čeho vybírat. V seriálu ‚hrají‘ také sanitky, jedna je s nimi už dva roky. „To je stálice, v ní se točí hodně scén. Ale je neuvěřitelné, co všechno se řeší, například SPZ jsou smyšlené kvůli ochraně všemožných údajů,“ kroutí hlavou Saša.
Vepřové jako lidské
V průběhu natáčení se nějakým lékařským úkonům pod odborným vedením naučili. „Učila jsem se šít rány, ten lékařský dozor je potřeba. Učili jsme se šít na vepřovém mase,“ odhaluje Klára. „Nejlepší je, když je to maso čerstvé, ale záleží, co zrovna mají rekvizitáři v lednici,“ doplňuje Saša s tím, že jestli z toho pak rekvizitáři připravují i oběd pro herce, nechce radši vědět a pídit se po tom nebude.
Mezi přáteli má Saša pár doktorů, ale svěřil se, že je raději nevídá: „Mám pocit, že už na mě koukají jako na pacienta, už mě studují, kde by si řízli, tak je preventivně nevyhledávám.“
Pokoje jsou jako pasti
Když se netočí v nemocnici, natáčejí se obrazy doma. Také vás zajímá, kam se vejde z bytu Kratochvílů? Pak vězte, že do zdi. „Ty dveře skutečně nikam nevedou,“ potvrzuje Klára. „Jsou to takové ateliérové pasti. Někdy musíte těmi dveřmi odejít, protože kolegové točí ještě scénu v místnosti, a když to dávají na několikrát, tak si v tom úzkém prostoru postojíte,“ rozvádí Saša.
Na natáčení jsou od šesti od rána. „Nejraději odpočívám v šatně, tam dospávám spánkový dluh,“ říká Klára. „Hodinu dvě je potřeba si na sebe zvyknout,“ dodává Saša. „Náš kameraman Pepíček je ze staré školy a vždycky, když si nás ráno snaží nastavit a nasvítit, tak mumlá, že to nejde, že točit by se mělo až po dvanácté, jako za první republiky,“ směje se Klára.
Vanda Tomášková
Pracuje na lůžkové části Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice v Plzni už od školy, tedy 23 let. Teď se tam stará i o pacienty s koronavirem. Povídal si s ní náš reportér Lukáš Milota.
Strašně moc chci poděkovat a hlubokosklon před opravdovými sestřičkami, čtu jejich příběhy a málokdo si umí představit, co prožívají. Je tam hodně smrti, musí to být psychicky náročné.
Klára Cibulková
Já bych rád, kdyby ti, kdo současnou situaci zlehčují, si v těch chvílích vzpomněli na sestřičky v nemocnicích. Teta je zdravotní sestra ve Vsetíně, těšila se na důchod, ale šla vypomáhat, protože personál není. Takže velký respekt.
Saša Rašilov
Velikonoce na Valašsku měly grády
A protože se blíží Velikonoce, přišla řeč i na to, jak vypadají křesťanské svátky na Valašsku. „Ve Znojmě byly docela klidné, ale ve Štramberku u Kopřivnice to pro mě bylo traumatický. Měla jsem sedm bratranců a dlouho jsem byla jediná holka, takže to bolelo. I do studené vody mě házeli. Dnes tu tradici držíme, muž to nesnáší, ale děti chodí, tak chodí koledovat s nimi,“ vypráví Klára.
„Pro nás byly nejhezčí Velikonoce shodou okolností na Valašsku. Tatínkovým koníčkem byla myslivost a tam jsme jezdili na takovou starou hájenku do lesů. Měl tam kamarády a s nimi ty velikonoční tradice jeli naplno. Ogaři chodí s dvoumetrovými pomlázkami a mají různé metody, aby to pěkně štípalo. Například jalovcové větvičky nechávají ve slané vodě, sůl na nich zkrystalizuje a ono to bolí ještě víc. Moje sestra to chtěla vidět, a i když jí to táta neradil, odešla z hájenky do vesnice a vrátila se úplně zřízená a mokrá. Hodili ji samozřejmě i do potoka.“
Proč byl pro ně v mládí důležitý klíč na krk a na co se snaží nikdy neptat dětí? Komu doktoři říkají kulich? Na jakém dalším medicínském slangu Patrik Rozehnal naše hosty dostal, si poslechněte v záznamu pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.