Seníky u jihočeské Třeboně jsou turistickou atrakcí. Měly přitom namále

Neobvyklé stavby připomínající obydlí prvních osadníků na divokém Západě nepřehlédnete. Stačí projet Třeboní autem po hlavním tahu České Budějovice – Brno a seníky spatříte nalevo i napravo od silnice. Po rozlehlých rovinatých loukách jsou dřevěné stavby roztroušeny jak sruby po prérii.

Původně byly zdejší louky zatopeny vodou z nedalekého rybníku Rožmberk. Pouhých několik decimetrů hloubky pod třeboňskými hradbami ale nesvědčilo chovu ryb, a tak se hladina nádrže ještě v historické době snížila. Obnažené dno u města se vysušilo a rozdělilo mezi jednotlivé měšťany. Ti zde začali sekat trávu pro svůj dobytek, který měli ustájený ve chlívech ve městě. A protože na vlhkém podloží nebylo snadné jezdit s povozy, postavili si přímo na loukách dřevěné přístřešky pro pícninu.

V centru města stávalo tehdy sto měšťanských domů, seníků tedy muselo být zhruba také tolik. Úpadek začal na konci 19. století. Tak, jak ubývalo hospodářských zvířat, začalo ubývat i seníků. Vše pak ještě urychlila kolektivizace.

Původně byly zdejší louky zatopeny vodou z nedalekého rybníku Rožmberk|foto: Filip Černý

V roce 1971 bylo seníků už jen 54, do současné doby se jich dochovalo ještě o 20 méně. Místní sdružení Spolek přátel Třeboně proto před časem upozornilo na to, že seníky mohou zaniknout úplně.

Město Třeboň se pak chopilo iniciativy, začalo seníky přebírat do svého vlastnictví a postupně opravovat. Řada z nich se tak opět skví ve své původní kráse, většina ale na rekonstrukci stále čeká. Nicméně seníky jsou pro budoucí generace aspoň zčásti zachráněny.

Na dohled od seníků vás zavede červená turistická značka mezi autobusovým a vlakovým nádražím v Třeboni. Poblíž seníků vede i odbočka česko-rakouské turistické trasy Podél Lužnice.