Škatule, škatule, hýbejte se

Dokonce i takové zdánlivě obyčejné a nehistorické části jazyka, jako jsou různé dětské průpovídky, rozpočítadla a další jazykové drobnosti. Podíváme se dnes na název dětské hry Škatule, škatule, hýbejte se, která patří mezi oblíbené hry na letních táborech, ale také třeba v hodinách tělocviku ve škole.

Na názvu hry Škatule, škatule, hýbejte se zaráží to, že „hýbat“ se má zrovna škatule. Slovo škatule, které pochází z latinského lékárenského termínu scatula ve významu „schránka, lahvička na léky“, totiž v našem běžném životě označuje něco naprosto neživého, nepohyblivého, prostě statického.

Škatule je „krabice“ nebo „bedna“. Dětská hra Škatule, škatule, hýbejte se ale odkazuje k něčemu úplně jinému než ke krabicím. Je to hra, která vznikla pravděpodobně ve středověkých latinských školách, kde se žáci o přestávkách bavili právě tím, že v nějakém rytmu přebíhali mezi improvizovanými metami, kterých bylo právě o jednu méně než hráčů.

Kdo zůstal bez mety, měl trestný bod. A právě ve středověkých školách, ve kterých se hlavně memorovalo, byly také dobře známy šachy jako hra, která posiluje intelektuální schopnosti hráčů. Šachy se latinsky řeknou scacus a šachovnice byla ve středověké latině scacabulum, scactabulum anebo scatabulum.

A odtud je jenom krůček ke škatulím – název Škatule, škatule, hýbejte se vznikl právě zkomolením názvů pro šachy a šachovnici. Ostatně, střídání hráčů na metách je charakteristické jak pro zmíněnou dětskou hru, tak i pro šachy, kde je těch met o něco víc. Přesně čtyřišedesát.