Spisovatelka Anna Strnadová získala za svou knihu Maxl žhář literární cenu týdeníku Reflex
Psát začala jako studentka vysoké školy. Sbírku básní vydala ale až po čtyřiceti letech pod názvem Opožděně. Následoval soubor povídek Prohry, novela V oknech červené muškáty, Emigrantka a romány Nebeské komando a Maxl žhář.
Na pedagogické fakultě v Olomouci vystudovala Anna Strnadová obor čeština, francouzština. Po absolvování nastoupila na základní školu v Petrově nad Desnou, odkud pochází. „Říkala jsem si tenkrát, že to bude jen na chvilku. A zůstala jsem přes třicet let. Posledních jedenáct jako ředitelka,“ usmívá se úspěšná spisovatelka.
Náměty sbírá Anna Strnadová ve svém okolí, vycházejí ze skutečných událostí. „Třeba kolega mého manžela vyprávěl neuvěřitelný příběh muže, kterého poručník přihlásil k německé národnosti. Za 2. světové války skončil ve wehrmachtu a následně jako kuchař na minolovce,“ vypráví Anna Strnadová o hrdinovi knihy Nebeské komando. „Utekl k francouzským partyzánům a následně do československé armády ke generálu Liškovi. Po válce se vrátil do svého rodného Malína,“ doplňuje spisovatelka.
Další román vyjde Anně Strnadové v lednu příštího roku pod názvem Prodloužená sonáta života. Věnovaný bude její milované spisovatelce a obdivované ženě Boženě Němcové.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
