Středeční Noční linka: Báječný divadelní život

27. listopad 2024
Noční linka
Noční linku moderuje ze zlínského studia Jarka Barboříková|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Jak řekl William Shakespeare: „Celý svět je jeviště a všichni muži a ženy jen herci.“ Připravte se na večer plný vzpomínek na nezapomenutelná divadelní dobrodružství!

Jak vás v životě přitahovalo kouzlo divadelního jeviště? Byli jste někdy součástí ochotnického spolku a užívali si záři reflektorů? Jaké to bylo stát na scéně a cítit ten adrenalin v okamžiku, kdy se zhasnou světla? Jaké role jste hráli a jaké zážitky vám divadelní svět přinesl? Jaké máte vzpomínky na zkoušky a představení? Zúčastnili jste se třeba zájezdů s divadlem? Co vám působení na jevišti dalo? Získali jste díky tomu nové přátele a nezapomenutelné zážitky?

A co dnes? Navštěvujete stále divadelní představení?

Svůj příběh zavolejte Jarce Barboříkové do zlínského studia Českého rozhlasu na telefonní číslo 731 800 900 nebo napište sem, přímo pod téma (rozhlas.cz/linka). K dispozici je také email linka@rozhlas.cz. Těším se na Vás!

Inka|Dobrý den, paní Jarko, já osobně chodím do divadla už od roku 1996. Pravidelně si kupují předplatné a divadlo miluji. Teď například mě do konce roku čeká 5x návštěva tady našeho Klicperova divadla. Většinou chodím sama, protože jsem rozvedená a málokdy přemluvim někoho,aby šel se mnou. Já sama jsem nikdy divadlo nehrála,ale náramně si užívám každé představení. Jen asi 2x se mi za těch 28 let stalo, že jsem o přestávce odešla, protože se mi nelíbilo. Přeji všem hezký zbytek noci . Zdraví Inka z Hradce Králové
Helena|Dobrý večer! Při dnešním tématu vzpomínám na maminku a náš společný zážitek spojený s divadlem. Maminka byla velká milovnice divadla. Každý rok měli s tatínkem zakoupeny abonentky do divadla v Šumperku a taky moc ráda navštěvovala ochotnická divadla. Když se jí blížila osmdesátka, přemýšlela jsem, čím jí udělat k narozeninám radost. Shodou okolností jsem jen tak nakoukla na program Národního divadla a světe div se, v den maminčiných narozenin hráli "Naši furianti". Tatínek už nežil a maminka často vzpomínala, jak spolu byli v ND a jaké bylo krásné představení ... Naši furianti. To bylo sesláno z nebe. Ihned jsem objednala hotel a zakoupila lístky. Mamince jsem neprozradila kam jedeme, jen jsem jí pomohla sbalit věci a vyrazily jsme. To víte, že byla zvědavá a taky měla obavy, co ji čeká. Byla jak Alenka v říši divů, překvapení nebralo konce.V ND byla ještě před rekonstrukcí, vše jsme museli projít, dokonce žasla i nad krásou toalet. A když zjistila, že hrají Furianty a v obsazení úžasnými herci, slzy nebraly konce. Do konce života vzpomínala na tento krásný dárek k narozeninám. Přeji všem pěknou a klidnou dobrou noc. Helena
Gábina |Všechny zdravím. Do divadla v Kolíně chodíme už 30 let máme předplatné.Je možné si vybrat skupiny veselohry vážné kusy i třeba představení jednoho herce. Teď tady bude paní Eliška Balcerova byl tady Petr Nárožný jezdí sem divadlo Hata Olgy Želenske naší občanky. CHodi tady hodně mladých ale i starších.Me je 83 a chodí hodně mých vrstevníků. Kolín už nemá svůj soubor ale o to je to lepší že vidíme i pražské herce.Myslim že na výběru repertoáru má vliv režie s vedením divadla
Jana|Zdravím všechny linkaře, téma je zajímavé, ale asi ne pro všechny. Divadlo mělo v minulosti význam pro zachování českého jazyka, proto byla na Václaváku tzv. Bouda, kde se hrálo česky a později vzniklo Národní divadlo. I když jsem z Moravskoslezského kraje, přesto jsem ND navštívila asi šestkrát. Bylo jedno, co dávali, pro nás byl svátek se hezky obléci a jet 400 kilometrů a večer jít do Národního. O přestávkách jsme se procházeli ve foyeru a prohlíželi si tu krásnou výzdobu, kterou jsme do té doby znali jen z fotek a televize. Jak tady vzpomínal pan Bohumír, i já jsem měla jako žákyně 2. stupně ZDŠ předplatné do divadla dnes Moravskoslezské národní divadlo. Rodiče mi koupili předplatné, bylo to levné a my jsme vždy v neděli jeli na představení, které bylo vybráno s ohledem k věku, začátek byl ve 14 hodin, takže jsme do večera byli doma. Chodilo nás takto pár spolužáků a mám na to pěkné vzpomínky. Prvním představením byla opera Dalibor, to tedy bylo náročné vydržet, ale člověk se učil také chovat se v divadle. Poslouchám se zaujetím, děkuji, Jana.
Michal Sedlák z Myšlína|Je to už asi dvacet let a stále vzpomínám na biletářku v podání Jitky Sedláčkové ve stejnojmenné hře Arnošta Goldflama. Mám rád interaktivní představení. Mám rád temperamentní dámy. A mám rád vzrušení. Když divadelní představení, tak jediné takové, které ve mně zanechá nezapomenutelný zážitek. Však i vážné hry ho ve mně umějí zanechat. Ale na svéráznou madam biletářku už nikdy nezapomenu.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČER P.JARUŠKO A POSL.N.L.JAKO MALÝ KLUK ASI V ČTVRTÉ TŘÍDĚ JSEM HRÁL V NĚJAKÉ POHÁDCE ČÉRTA,KTERÝ BĚHÁL OKOLO KOTLE A DĚLÁL POŘÁD BU,BU,BU,TO PROTO ŽE JSEM SE NEMOHL NAUČIT SLOVA JINÉ POSTAVY.NAPOSLED JSEM BYL V BRNĚ NA CYRÁNOVI,ALE TO UŽ JE TAK PĚTAPADESÁT ROKŮ.TAKY JSEM BYL S MANŽÉLKOU V KARL.VARECH V DIVADLE,ALE TO UŽ NEVÍM CO TAM HRÁLI. MÁM RADĚJI FILMY.FRANTIŠEK Z ŽIDLOCHOVIC.
autor: Jarka Barboříková

Související

Jak nás naladíte na DABu

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.