Středověká výroba papíru v zákoutí Ještědského hřebene
V malé obci Zdislava na Liberecku sídlí malá manufaktura na ruční výrobu papíru. Papírník Michal Gorec zde vyrábí papír technikou, jejíž tradice sahá až do 6. století.
Japonská technika výroby papíru je zapsaná v nehmotném dědictví UNESCO
Výroba začíná už pěstováním keřů moruše papírnické, od jejíhož latinského jména Broussonetia papyrifera je odvozen název zdislavské papírny – Papyrea. Keře moruše rostou i v malebném zákoutí obce pod Ještědem a podle Michala Gorce není jejich pěstování příliš náročné.
V českých podmínkách keře dorůstají výšky přibližně 2,5 metru. Podobně jako vrby se na podzim ostříhají a na jaře zase obrazí. Jejich větve se následně napaří a sloupne se z nich lýko i s kůrou. Tmavé vrstvy oškrábe papírník nožem a získané lýko se povaří v zásaditém roztoku, na který Japonci používají výluh z popelu.
Rozvařené lýko dále Michal Gorec rozklepe dřevěnými palicemi, s nadsázkou řečeno podobně jako řízky, aby se z něho uvolnila dlouhá tenká vlákna. Ta se následně namočí a rozmělní proudem vody. Vzniklá kaše se nalije do kádě a začíná nejnáročnější část výroby, k čemuž jsou potřeba rámečky a jemná bambusová rohož.
Michal Gorec se ruční výrobou papíru zabývá už od roku 1999. Původní koníček ho pohltil natolik, že opustil řady bankéřů a začal se středověké výrobě papíru věnovat naplno. Před dvaceti lety působil v ruční papírně v Izraeli a navštívil i kolébku japonského papíru. Od svého učitele prý tehdy slyšel „je to dobrý, už ti to jde, ještě tak 20 let a budeš mistrem“.
Výsledný papír se skládá i z pěti vrstev
V porovnání s evropskou výrobou ručního papíru, která se datuje do 12. století, se japonská tradice liší nejen v použitých surovinách, ale i v technice. Zatímco v Evropě se hmota nabírá jen jednou, japonská výroba je podstatně dynamičtější. Hmota se nabírá opakovaně, hodně se s ní třese a nakonec se překlápí na plstěné podložky, které se vrství do komínku, aby se papír slisoval a vysušil.
Podle papírníka Michala Gorce není výroba ručního papíru tak složitá, jak vypadá. „Chce to ale stovky, možná tisíce náběrů a pokažených papírů, než se z vás stane ne mistr, ale začátečník,“ říká s úsměvem.
Japonský papír má díky dlouhým vláknům velmi zajímavou strukturu, která vynikne proti světlu. I proto se často používá třeba na výrobu stínítek, ačkoli je jeho uplatnění mnohem širší.
Související
-
Hody kládou, keltská hudba i Spitfire. Takové byly Skotské hry na Sychrově
Muži v kiltech, modrobílé vlajky, hody kládou, všudypřítomné dudy, tance a gastronomické speciality. Na sychrovském zámku se konaly tradiční Skotské hry.
-
V Liberci jsou po 50 letech k vidění sochy Olbrama Zoubka
V Liberci jsou po padesáti letech vystaveny sochy Olbrama Zoubka, známého tvůrce mimo jiné posmrtné masky Jana Palacha nebo Památníku obětem komunismu na pražském Petříně.
-
Jedna nostalgická jízda na Zubačce aneb Výlet zpátky do minulosti
Zajímá vás, jak se řídí historická ozubnicová lokomotiva? I o tom natáčel Jaroslav Hoření během tradiční Borůvkové parní soboty v Kořenově.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
