Tajně radil arcivévodovi Františku Ferdinandovi d'Este. A byl z toho průšvih

Už v textech z druhé poloviny 19. století jsou doklady, jako A jaký je to čeřen! Prošvihne vodu a sotva zasyčí, když se vytáhne!

Ale až před sto a čtyřmi lety získalo sloveso prošvihnout ten dnešní, asi nejčastější význam „zameškat, propást něco“. V souvislosti s tzv. aférou českého poslance v rakouském parlamentu pana Karla Švihy, které se odehrála v roce 1914.

Karel Šviha byl úspěšným právníkem a poslancem tehdejší České strany národně sociální. Političtí oponenti této strany přišli počátkem roku 1914 ke své nemalé radosti na to, že poslanec Šviha dostává pravidelně celkem pěknou finanční částku z pražského policejního ředitelství. Automaticky se usoudilo, že Šviha je policejní konfident, podobně jako jím byl několik desítek let předním jiný Karel, totiž Karel Sabina. Po senzačních odhaleních v novinách a soudních tahanicích byl Karel Šviha nucen opustit politickou scénu.

Teprve po čase se ukázalo, oč vlastně šlo – Karel Šviha nebyl policejním konfidentem, ale jako vzdělaný člověk s přehledem po českých poměrech působil spolu s několika jinými specialisty ze všech koutů monarchie jako tajný konzultant následníka trůnu, arcivévody Františka Ferdinanda, který už tehdy promýšlel, jaké reformy udělá, až se stane císařem. Arcivévoda nechával Karla Švihu odměňovat z fondů pražské policie – dalo by se říct, že vlastně jen z technických důvodů.

Česká hravost pak způsobila, že se aféře začalo říkat průšvih, právě podle příjmení Šviha. A od slova průšvih už vedla jen krátká cesta ke slovesu prošvihnout.