Terapeut: Pořád nad vším přemýšlíme. Při dramaterapii má ale všechno plynout samo

„Hodně pracujeme na tom, aby se o nás vědělo,“ říká Tomáš Jireček, který se coby dramaterapeut zabývá metodou zvanou Developmental Transformation, v češtině bychom to nazvali vývojové proměny. „Kdyby se na to koukal někdo z venku, tak tomu nebude moc rozumět, co tam mezi mnou a klientem probíhá,“ popisuje.

Hodina dramaterapie

„Hodina vypadá tak, že si chvíli povídáme, pak se zeptám, jestli můžeme hrát, jdeme do herního prostoru, protáhneme se a potom buď z pohybu, nebo ze sochy začíná samotná hra. Moje práce je koukat a reagovat. Mám metody, o které se můžu opírat, znám životní příběh klienta a to na čem pracujeme a to do hry různě znova a znova přináším. Ten člověk se s tím znova potkává a získává sílu a zdroje, jak s tím pracovat,“ vysvětluje Tomáš Jireček.

Čtěte také

Psycholog není kouzelník, který umí zázraky na počkání. Ale pomůže v těžké situaci

Konkrétní příklady z praxe uvádět nemůže, ale fantazii klienta se meze nekladou a sám si určuje, na co si bude hrát. Prací terapeuta je klienta doprovázet a nabízet možnosti, co ještě může udělat, nebo ho takzvaně zrcadlit, aby se sám na sebe mohl podívat. „Párkrát jsem někomu zahrál džina z lahve, který dokáže plnit přání. V herním prostoru to jde, že luskneš a máš třeba velký barák. A najednou můžeme hrát, že třeba vysávat tak velký barák není tak zábavné. To je takový hodně jednoduchý příklad.“

Terapeut pak při hře pozorně sleduje především tělo a pohyby klienta. „Zajímá mě, jestli ten člověk je takzvaně embodiment, tedy jestli je v těle, jestli jsme tam spolu, zda jsme napojený a hodně koukám na momenty, které v naší hantýrce nazýváme leakage, tedy když někde ujede, něco, co člověk nemá pod kontrolou. A to pak vracím do hry. Zvětším to a vrátím to a sleduju, jak na to člověk reaguje,“ vysvětluje Tomáš Jireček.

Dramaterapie jako prevence

„Jakákoliv terapie je příliš dobrá na to, aby byla jen pro ty, kteří se cítí nemocní,“ zmiňuje Tomáš Jireček oblíbený citát s tím, že dramaterapie může být přínosem i pro zdravého člověka. Pomůže mu v seberozvoji a funguje jako duševní očista a prevence před psychickými problémy. „Je to paradoxní, ale většina současných klientů je starších než já. Ale metoda je skvělá i pro děti, hraní je jejich přirozenost,“ dodává Jireček.

„Jsou lidé, kteří už jsou připravení, problém mají pojmenovaný a vědí, co chtějí. A pak jsou lidé, kteří jenom cítí nepohodu, nebo jim nejdou vztahy a tam si dáváme čas na to, kdy mapujeme, co ten člověk potřebuje a snažíme se to chytit.“

Jaké jsou podle terapeuta výhody? „My v západní Evropě se snažíme všechno vymyslet, pořád nad vším přemýšlíme. Někdy to je užitečné, ale někdy méně. Dramaterapie tohle nechce úplně škrtat, ale spíš se snažím, aby člověk šel do nějakého prožitku, emoce, do nějakého obrazu, nebo dramatické situace. Pro mě je výhodou dramaterapie, že se moc nemluví. Když přijde někdo nový, tak si samozřejmě povídáme, abych věděl, co je to za člověka. Ale ta hra mi přijde přitažlivá, protože se kromě verbálu zapojuje tělo, emoce, vyjádření, je to takové celistvější. Skvělá je i hravost a fantazie,“ dodává Tomáš Jireček.

Je dramaterapie vhodná i pro introverty, kteří mají problém s vystupováním na veřejnosti? Jaké přináší výhody proti klasickým „povídacím“ metodám? Jak a kde s dramaterapií začít? Poslechněte si celé povídání s Tomášem Jirečkem.