Terezínka nad Tanvaldem je nejvelkorysejší skalní vyhlídkou Jizerských hor. Připomíná hradní věž
V Jizerských horách najdete nejen řadu rozhleden, ale také skalních vyhlídek. Některé jsou skoro přírodní, maximálně opatřené nějakým zábradlím, jiné prošly rozsáhlou úpravou. Asi nejvíc práce i investic si vyžádala Terezina vyhlídka nad Tanvaldem na Hřebenovce vedoucí přes Černou Studnici do Jablonce nad Nisou. Terezínku, jak se vyhlídce dokončené před 170 lety roztomile říká, nechal postavit továrník Johann Mayer.
Majitel jedné z tanvaldských přádelen bavlny postavil ve městě nejen továrnu, ale také klasicistní vilu dnes známou jako Bálovka, která jemu a manželce Therezii sloužila jako letní sídlo. Mayer byl ale víc ve Vídni, a tak nechal pro svoji choť svah za Bálovkou upravit na lesopark až ke skále, na níž v roce 1853 vybudoval plošinu pojmenovanou Terezina vyhlídka. Místo vypadá trochu jako hradní věž. „Je to asi nejvelkorysejší vyhlídka celých Jizerských hor,“ domnívá se vlastivědný badatel Marek Řeháček.
Vyhlídce se říká nejen Terezínka, ale také Šouf. Počeštěné německé názvy byly na tehdejší jazykové hranici běžné. Podle Marka Řeháčka je šouf zkomolený název z německého výrazu ostrý kámen nebo ovčí kámen. „S místem je spojená i legenda o loupeživém rytíři, který nesl toto jméno a do skal údajně ukryl velký naloupený poklad,“ dodává badatel. Skála se podle legendy otevírá, když se v kostelích zpívají pašije.
I když je to z Tanvaldu na Terezínku opravdu trochu víc do kopce, výhledy z ní rozhodně stojí za to. Z výšky 623 metrů nad mořem je vidět nejen do hlubokého údolí říčky Kamenice, ale také Bílá Skála nedaleko rozhledny Štěpánky, která je ovšem skrytá za kopcem. Zato na druhé straně údolí jsou dobře vidět rozhledny Tanvaldský Špičák i Špička na Malém Špičáku. A také rozhledna Světlý vrch nad Albrechticemi v Jizerských horách.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
