Tramtárie

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ondřej Bláha, váš průvodce češtinou
0:00
/
0:00

Blíží se léto, tedy čas, který se obvykle spojuje s cestováním na dovolené, se všelijakým ježděním, létáním, plutím, poznáváním, ochutnáváním a podobně. Je jasné, že letos to s tím cestováním nebude tak slavné – a tak se alespoň symbolicky zastavme u jednoho slova, které asociuje a jaksi shrnuje všechny ty dálky, kam se člověk může dostat. To slovo zní: tramtárie.

První doklad na toto slovo v lístkové kartotéce Ústavu pro jazyk český pochází z r. 1939, ale myslím, že to slovo bylo v češtině známo už dávno předtím. V tom výpisku z těsně předválečných novin nějaký pan domácí, jak prý potvrdili svědkové, křičel svým nájemníkům pod okny, cituji, že z nich má škodu a že by je nejraději viděl v tramtárii, konec citace. Více dokladů má pak lístková kartotéka z období těsně po válce – vyšší frekvence slova tramtárie tu zřejmě souvisí s protektorátní a válečnou zkušeností našeho národa. V tramtárii se z pohledu českého pozorovatele odehrávala válečná dobrodružství Německa i Japonska, v tramtárii byly koncentrační tábory, do tramtárie odjížděly ročníky vybrané pro totální nasazení apod.

Slovo tramtárie vzniklo zřejmě zkomolením staršího termínu Tartárie, který měl význam „země Tatarů“, zároveň dobře zněl a byla tu i jaksi odlehčující ozvěna citoslovce tramtará. Už od středověku se termínem Tartárie označovalo obrovské území od Kaspického moře na východ, tedy přes Ural a Sibiř až k Tichému oceánu, a to úměrně tomu, jak byly pro Evropu tyto oblasti postupně objevovány. To byla nejasně vymezená oblast, odkud k nám ve 13. století přišli Tataři, o kterých zasvěceně píše např. polský kronikář Jan Długosz nebo náš „tak řečený“ Dalimil.