Urzidilovy šumavské povídky a esej

Autorem prvních překladů Urzidilových šumavských próz byl počátkem 90. let znalec německé literatury ze Šumavy Jan Mareš (1940), který už v roce 1991 publikoval jednu z nejlepších Urzidilových povídek U hranic v českobudějovickém časopise Rozeta a další překlady připravil pro Český rozhlas. Nakonec však vyšly dvě povídkové sbírky Johannese Urzidila (Kde údolí končí, Argo 1996 a Poslední host, Srdce Vltavy 1999) v překladech Anny Novákové a Jindřicha Bubna. Teprve na sklonku loňského roku se Jan Mareš dočkal vydání svých překladů v publikaci nazvané podle básně Johannese Urzidila Jdu starým lesem. Útlou pěknou knížku připravila Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích ve spolupráci s Novou tiskárnou Pelhřimov.

Johannes Urzidil|foto: aeiou.at

Urzidil jezdíval z Prahy na Šumavu ve 30. letech a ve Zvonkové měl i domovské právo. Našel tu bezpečné útočiště v neklidné době, místo, kde řád věcí zůstal neměnný a "malý jabloňový sad za stodolou by se dal přeměřit dvanácti tucty chlapeckých kotrmelců". Poznal šumavské obyvatele žijící v magickém spojení s přírodou, citlivě vnímal zdejší krajinu a vzpomínal na vlastní dětství. Tehdy už tušil, že se bude muset s domovem rozloučit. V roce 1939, doslova na poslední chvíli, uprchl Urzidil před Hitlerem nejprve do Anglie a později do New Yorku, odkud se domů už nikdy nevrátil. Zadní Zvonkovou však přece jen ještě jednou spatřil: při výletu do Evropy se na ni díval z rakouské strany Šumavy přes ostnatý drát, ale viděl jen "hroutící se kostel a mizející chalupy".

Kvalita Marešových překladů je nesporná a šťastný je i jeho ediční výběr. Vedle čtyř šumavských povídek jsou tu ukázky veršů a dva dosud česky nepublikované texty: esej Stifterova lidskost a fejeton Šumava neznámá. Čtenář tak poznává všestrannost Urzidilovy literární tvorby, ale také jeho citový vztah k Šumavě a k literatuře na pomezí česko-německého světa, představované Adalbertem Stifterem. Mnohé z toho, co čteme v Urzidilově eseji Stifterova lidskost, by se nakonec mohlo týkat i jeho samotného: vztah k české zemi, která mu nikdy nepřestala být domovem, zájem o její historii a také apel na porozumění mezi Čechy a Němci.

Ti, kdo se chtějí podrobněji seznámit s Marešovým překladatelským dílem, mají k dispozici obsáhlou internetovou publikaci Kohoutí kříž na stránkách Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích.