Jana|Přeji hezký večer,před chvílí jsem dopsala můj příběh a najednou se mi ztratil,sakra.Ale tak znovu,mojí mamince bylo 16 roků,když jsem se narodila.Nebylo to v té době obvyklé.ale stalo se.Vychovali mě dědeček a babička,snad i dobře.Matinka utekla do světa a já vlastně dlouho nevěděla,kdo je můj otec.Jako dítěti mi to nevadilo,ale ve škole mi to dávali docela "sežrat".I kantorka jedna byla docela hustá,když mě nazvala panchartem.Myslím,že jsem byla docela hodná a slušná holčička.Ale to už je dávno,paní učitelka už není mezi námi,odpustila jsem ji už dávno.Ve škole jsem se snažila,myslím,že jsem neprudila.V té době jsem ani nevěděla,co to znamená.Můj tatínek se objevil v mých 18ti letech,ale co bůch nechtěl,byl ženatý,majitel třech krásných dětí,jeho žena mu dala najevo,kdo je priorita.Nemám jí to za zlé,prala se za svoje,a vlastně ji za to obdivuji.Bohužel jsem už svého tatínka neviděla a nevím,jestli žije.Řekla bych,že jeden život je na tolik problémů strašně krátký.Ale těm,keří mají ještě čas,neváhejte.Přeji vše dobré a hlavně odvahu.Papa Jana
Alena|Dobrý večer. Toto téma mě provází už dlouho. Odpouštět by se mělo. Ale nejde to vždy a každému. I když odpustíte, tak ve vzpomínkách se vám to vraci, hlavně, když vám ublížil někdo koho máte rád. Zapomenout se nedá. Z jiné stránky je a co mi vadí, když vám někdo ublíží a on si je toho vědom, na omluvu řekne, že půjde do kostela se pomodlit a pánbůh mu to odpustí. To je uplný nesmysl. Měl by se omluvit, tomu komu ublížil a ne se jít pomodlit. Já osobně odpustit umím, ale v některých případech zapomenout nejde. Dobrou noc Alena z Brna
Josef Dofek|Dobrý večer, odpouštět je nutné a typicky kdo to uměl znamenitě, byli Političtí vězni (např. ti z 50.let min.století), k nimž patřil i můj dědeček. V den kdy jeho dcera (moje maminka) měla 2 roky, ji jel do Brna koupit panenku. Už se nevrátí domů. A po 2 amnestiích - za 11 let - se dostal a podlomeným zdravím domů. Do kriminálu jej dostal švagr. Dědeček byl doslova jako ten beránek, který uměl po návratu z kriminálu svého švagra obejmout a postavil.v sousedství vedle něj domeček, ve kterém pak dožil 6byrek života. Tomuhle říkám "Odlistění". Dědeček znal osobně Dr.Miladu Horákovou, a samozřejmě měl tu čest poznat tyrana Aloise Grebeníčka v Uh.Hradišti, který vězňům způsobil největší bolesti (za živa upaloval uhlíky z cigaret šlapky na chodidlech, které pak do krve zbičoval pendrekem). Mohl bych dlouze popisovat, ale nechci. Dědeček ní nechtěl nám ostatním působit trauma, a nechtěl, abychom o těch bolestech my věděli. Bez víry v Boha to nešlo! A pokud i nesměli v té době již do kostela, oni se z cely podívali okénkem ven: viděli záblesk světla, a tedy mystérium stvoření. To stačilo k tomu, aby uměli nalézat sílu k odpuštění a přijímat nové kříže. A věřte: on měl dědeček opravdu tisíc důvodů nenávidět a budit pohoršení.
Zdraví Pepa Dofek z Vranovic u Brna (50 let)
Frantisek Svaricek|Jeste musim dodat ,ze kdyz jsem na nekoho vyslovil nejaky vtip nebo narazku,tak jsem ju musel taky od nej prijmout bez urazky.
Frantisek Svaricek|Dobry vecer pani Zorko a posluchaci N.L.Mne osobne nikdo tak moc neublizil abych mu musel odpoustet,vzdy slo o nejake malickosti ktere se daly prehlednout.Za ta leta jsem se nedostal do situace abych zadal o odpusteni.Kdyz jsem byl maly a chodil do kostela ,tak tam se to resilo zpovedi a pak jsem mohl hresit znovu do dalsi zpovedi,vetsinou slo o klukovske malickosti.Jeste jjednou vas zdraivi Frantisek,a prosim o odpusteni.
Alena|Naše maminka nám s bratrem vždycky říkala, že nikoho nemáme, jen jeden druhého, tak aby jsme se nikdy na sebe nezlobili. Dodržujeme to a doufám, že to tak bude napořád, protože se máme opravdu rádi, vždycky, když jdu na hřbitov, tak ji pozdravím a řeknu, že je všecko v pořádku. I když si myslím, že ona to vidí a ví to. Jinak jsem zažila obrovskou křivdu v práci, kterou nikdy nedokážu už odpustit, protože jsou věci, na které se nedá zapomenout. Hádka byla opravdu hnusná. Navíc, když jsem myslela, že se kolegyně jde omluvit, řekla, že ničeho nelituje. Seděly jsme spolu čtyřicet let a všechno byla lež, je to smutné.
Ivanea|Diky za hezke a smirlive tema.Casto se zamyslim nad odpustenim jako takovym. Rika se, ze kdyz odpustis, proste obratis stranku v knize zivota a co jsme si, to jsme si, nic se nestalo. Odpousti se pry kvuli nam samym vic nez kvuli tomu, ktery nam ublizil.Proto se verici zpovidaji a je jim udeleno rozhreseni.Jde o to, o jaky hrich jde. Ja zatim nemam komu odpoustet, take verim, ze pomsta klidu neprida. Nejsem z tech, kteri by chteli oko za oko, zub za zub, snazila bych se vzdy pochopit situaci cloveka, ktery mi ublizil, odpoustet neni jednoduche. Zivot se sam postara o spravedlivou odplatu.
