Úterý: Moje životní zastavení

Proč k nám vlastně v životě přicházejí určitá zastavení, opakující se situace, zpomalení, krátce prožité šoky, starosti s dětmi? Každý z nás máme dánu svoji životní cestu. Tu a tam se ale stává, že něco chceme ve svůj prospěch, že obviňujeme druhé, aniž bychom chyby hledali v sobě, bereme si příliš osobně to, co nám nenáleží, máme strach z nedostatku lásky, hmotných prostředků, úcty nebo uznání... A tak se nám občas přihodí, že jak kráčíme životem, odkláníme se od své původní cesty, jdeme hnáni vlastními iluzemi o našem štěstí, o tom, že osud máme pevně ve svých rukou. A pak se najednou stane něco, co nám snad chce ukázat, že jsme z té své pravé cesty sešly a jdeme nesprávně.

A přitom k nám přichází znamení, varovné signály, které ale často ve svém ukvapeně uspěchaném životě přehlížíme nebo opomíjíme. Znamení nebo signály přicházejí posloupně za sebou a stupňují se, jednou jsou to zapomenuté klíče, podruhé ujede autobus, potřetí už ale bývají silnější, přicházejí drobnější úrazy, bolesti nebo obtíže určitých částí těla. Pokud ale i tohle ignorujeme a přehlížíme a stále si jedeme to svoje, tou svou vyšlapanou cestu, znamení přicházejí ještě razantněji až přijdou třeba i v té nejtěžší podobě... Pokud se ovšem nedokážeme sami včas zastavit. Povedlo se vám v životě takové zastavení?