Úterý: Výchova, nebo geny?

Problém, zda člověka více ovlivňuje to, co je vrozené nebo naučené, zajímá lidstvo odnepaměti. Například jistý faraón chtěl zjistit, zda existuje prapůvodní jazyk. Použil k tomu dost brutální způsob. Předpokládal, že když své děti nebude učit mluvit, začnou samy tímto prapůvodním jazykem hovořit. Experiment pochopitelně nevyšel a děti ponechané osudu zahynuly.

Co určuje naše chování? Člověk je průsečíkem dvou okolností. Nese s sebou celým svým životem své tělo, svou krev, své geny. Je do značné míry závislý na stavu organismu, hormonálního systému, vegetativního systému, ale zejména genetické výbavy. Druhou vrstvu pak tvoří kulturní hodnoty, vzorce chování, tedy to, co by člověka mělo odlišovat od zvířat. Co ale hraje ve výsledné osobnosti člověka větší roli?

Mnozí staří myslitelé i novodobí psychologové se zabývali problémem, zda je chování a jednání člověka předurčené a vrozené nebo je naučené. Například rakouský psycholog Sigmund Freud předpokládal, že hlavní síla v člověku je destrukce, pudová složka. Dnešní sociobiologové, rovněž často obhajují to, že člověk je náchylný k agresivnímu chování.

Kde je jeden názor, brzy vznikne opozice, která naopak tvrdí, že každý člověk má příležitost jít cestou dobra. Tuto teorii podporují především humanistické směry filozofie, hlásající teorii nenásilí, jako tomu bylo například u Gándhího. Tedy nikoliv nějaké predispozice, nýbrž člověk má možnost svobodného výběru svého jednání a je ovlivněn kulturou, ve které vyrůstá.