Úterý: Zakázané ovoce prý chutná nejlépe

Jistě každý zná frázi, že zakázané ovoce chutná nejlépe. A já s tím mohu jen souhlasit. Pro mě to znamená něco po čem v mysli i srdci toužím a sním, přesto to nemůžu mít. Porušila bych tím slib, něčí důvěru nebo bych ztratila něco nebo někoho na kom mi záleží.

Neříkám, že jsem někdy nepodlehla a neochutnala. Vždyť už malé děti nejvíce touží právě po zakázaném ovoci. Vylézt na zídku, na kterou lézt nesmíme, ochutnat jahody ze zahrádky paní sousedky, ochutnat první cigaretu, i když víme, že to máme zakázané…

I když to člověk má zakázané a zákaz poruší, tak ho sice trápí svědomí, ale přesto to ovoce chutná báječně. Ten pocit, že děláte něco, co nesmíte je uvolňující. Tedy pouze do té doby, než přijde zasloužený trest. Ale na druhou stranu jsou věci, které bych nikdy neokusila kvůli strachu ze ztráty důvěry blízkého člověka.

Když se podíváme do minulosti, i tam je vidět příklad toho, že lidé nejvíce toužili po tom, co jim bylo zakazováno. Už od Adama a Evy.