Úterý: Život jako břemeno nebo jako hřiště?

V poslední době jsem ve vysílání Noční linky registrovala hned několik volajících posluchaček a posluchačů v seniorském věku /i více než osmdesátiletých/, kteří měli jedno společné: vysokou hladinu pozitivní energie, kterou rozdávají ostatním a jsou i v osmdesátce nadšeni životem.

Úžasní senioři, kteří říkají, že je život báječný a moc je baví. Na druhou stranu znám řadu lidí středního věku, kteří už od života nic dobrého nečekají a chtějí to hlavně „nějak v klidu dožít".

A tak se ptám - proč se někteří lidé dovedou životem radostně protančit, jak to pojmenoval indický filozof Osho, a proč naopak jiní se ze života radovat nedovedou a když se jim něco povede, už čekají, co kde zase bude špatně? A jak život vnímáte vy?