V ateliéru mám bordel, říká sochař Suchan

15. květen 2015

Sochař a řezbář Antonín Suchan má ateliér v budově Divadla Šumperk. Pracovní nepořádek nevnímá. Zatímco manželka to vždy peprně okomentuje, vnučky vezmou košťata a zametou. Tomu se říká dělení práce.

Miluje jihočeskou Bechyni. Právě tady se ve válečném čtyřicátém roce narodil. Ve městě keramiky, které se věnovali tatínek i dědeček a na kterou se dal i jeho syn.

Antonína Suchana ale lákala mnohem více fotografie. Vystudoval ji u doc. Jána Šmoka v Ostravě. Pracoval také jako kameraman Československé televize. Natáčení zpravodajských reportáží poplatných tehdejšímu režimu se mu nelíbilo, kameru odložil a už nikdy nevzal do ruky.

Do Šumperka narukoval na povinnou základní vojenskou službu. Asi neplánoval, že by na Moravě zůstal, ale zamiloval se. Mluví o sobě jako o naturalizovaném Moravákovi odkojeném Lužnicí. Zamiloval si Jeseníky i Rychlebské hory. Díky nim začal pracovat se dřevem.

Rád vzpomíná na období, kdy pracoval jako divadelní fotograf. Znal celý herecký soubor i celé zákulisí. Spoustu fotek i programů má doma schovaných. A do divadla chodí stále.

Antonína Suchana zajímá kumšt. Rád se o něm baví, proto jezdívá na sochařská sympozia. Vůbec by mu nevadilo, kdyby znovu začínal. Nápadů má spoustu, co mu chybí, je čas. Jeho sochy si můžete prohlédnout třeba v olomoucké Galerii Šantovka, kde právě vystavuje.