V Dobrovicích mají kostky cukru, kterými si sladila čaj britská královna
Dobrovický cukr byl svého času skutečný pojem. Cukrovar v Dobrovici na Mladoboleslavsku byl založen v roce 1831. Patří k nejstarším ve střední Evropě, přesto je dodnes funkční. V sousedním areálu renesančního hospodářského dvora proto vzniklo Muzeum cukrovarnictví.
V hlavním výstavním sále uvidíte původní laboratoř z první poloviny 20. století, ve které probíhaly kontroly kvality cukru. Ve vitrínách je samostatně vystaveno nejrůznější laboratorní náčiní a pomůcky a najdete tam i provozní knihu místního cukrovaru, kde se v detailních tabulkách dočtete, který hospodář přivezl jaké množství cukrové řepy a jakým způsobem.
Vystaveny jsou i lisovníky na cukrové kostky ve tvaru Bridže. Nejzajímavější jsou ale vitríny s exponáty z doby první republiky. K vidění jsou nejrůznější tvary i barvy cukrových kostek. A také místní speciality, například tzv. Dobrovické kubesy, kterými si v době první republiky sladila „čaj o páté" anglická královna.
Jedná se o luxusní cukrové kostky, které mají mnohem jasnější a třpytivější bílou barvu než ostatní. Připravovaly se speciálním čistěním - před finálním lisováním se cukrová hmota filtrovala ještě jednou přes tzv. „spodium“ (kostní uhlí ze severských krav).
Cukrové kostky vznikly díky zranění
V muzeu objevíte i nejrůznější druhy krystalového cukru. Právě z Dobrovice se cukr vyvážel do mnoha zemí a je zajímavé porovnat, jaké „cukrové“ zvyklosti měli lidé v různých částech Evropy. Dobrovický cukr se totiž vyráběl vždy spotřebiteli na míru.
Každého pak v expozici určitě překvapí dnes nevídaně velké cukrové homole. Největší je vysoká přes 70 centimetrů. Takovéto homole se používaly například v restauracích. V domácnostech si hospodyně musely poradit s menšími homolemi o váze asi dvou kilogramů. Na sekání cukru z homole měly speciální nářadí a odsekané hroudy na závěr v hmoždíři drtily na krystalky.
Ostatně traduje se, že cukrové kostky vznikly díky tomu, že se manželka jejich budoucího vynálezce Jakuba Kryštofa Rada při sekání cukru z homole zranila a manžela zkrátka požádala: „Něco už konečně vymysli.“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
![tajuplny_ostrov.jpg tajuplny_ostrov.jpg](https://olomouc.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/dc6840ce882ec3bac8e628bfab9f5bc9.jpg?itok=MGjKRqj7)
![](https://olomouc.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/6515d334428e57ce276151baa6fa5313.jpg?itok=m8R2tATO)
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
‚18 měsíců nebo déle.‘ Vláda schválila návrh na evidenci ubytovaných, ochránce soukromí oslyšela
-
Válečná reportérka: Znásilnění je efektivní a ‚levnou' zbraní. I proto je tak těžké proti němu bojovat
-
V Paříži vzplál olympijský oheň, hry jsou zahájeny. Česko může už v sobotu získat medaile
-
Silničáři začali stavět na nevyvlastněných pozemcích obchvat Pardubic. ‚Právně naprosto čisté,‘ uvedli