V rozhlase si můžete dovolit věci, které by byly na jevišti k nekoukání, říká herečka Taťjána Medvecká

29. říjen 2025

Taťjána Medvecká je už padesát let v jednom angažmá – v pražském Národním divadle. Sedmkrát zvítězila v rozhlasové anketě Neviditelný herec a stala se tak nejúspěšnější herečkou v historii soutěže. „Mám ráda obě podoby herectví – jak to divadelní, tak to rozhlasové,“ říká herečka v rozhovoru pro Český rozhlas Olomouc.

Rozdíl mezi oběma formami herectví podle ní spočívá v míře vnějšího projevu. „V divadle to musí člověk trošičku víc ukázat. Zatímco v rozhlase to stačí nějak vnitřně prožít a je to slyšet,“ vysvětluje.

Taťjána Medvecká se v Olomouci účastnila festivalu Prix Bohemia Radio ↓

Přesto se při práci u mikrofonu pohybu nezříká: „To byste viděli, jak se hýbe. Já jsem hodně hybná, mně ten pohyb pomáhá. Samozřejmě si člověk musí hlídat, aby se nevzdaloval od mikrofonu, ale baví mě, že si můžu dovolit věci, které by na divadle byly k nekoukání.“

Hodně jsem se dívala, jak pracoval Viktor Preiss.
Taťjána Medvecká

Rozhlasové herectví se učila od mistrů, které obdivovala. „Hodně jsem se dívala, jak pracoval Viktor Preiss. To byl veliký mistr. I s Janou Hlaváčovou jsem měla čest vystupovat,“ vzpomíná Medvecká. Zmiňuje i spolupráci s Františkem Němcem: „Když jsem se pak poslouchala, samu sebe jsem nemohla vydržet. Franta byl úplně skvělej.“

Na otázku, jak zvládá číst texty bez zaváhání, odpovídá s úsměvem: „Štve mě, že teď v té poslední jsem sama měla jeden zaškobrt. Člověk musí být hodně soustředěný.“ A dodává, že důležité je být rozmluvená: „Když jdu do rozhlasu, tak cestou drbu vrbu, drbu vrbu, vaujex, vaujex, krapratra, krapratra – aby to tam bylo.“

Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat