Ve Váchalově uličce v Litomyšli teče krev. Naštěstí jen ve výjevech ze slavného románu
Litomyšl je městem malíře, grafika a spisovatele Josefa Váchala. V Litomyšli má slavný umělec nejen muzeum, ale také ulici v samotném srdci města. Lidé tudy procházejí většinou pomalu, protože její zdi zdobí působivá sgrafita, na kterých ožívají postavy z Krvavého románu. Knihy, kterou Josef Váchal napsal, ilustroval a vysázel už v roce 1924.
Váchalova ulička se nachází v centru města. Vede z litomyšlského Smetanova náměstí směrem k zámeckému návrší a Piaristickému chrámu. Po celé pravé straně, na fasádě dlouhého renesančního domu, je vyzdobena sgrafity. Jde o repliky dřevorytů z Váchalova Krvavého románu. V roce 1998 je vytvořili čerství absolventi restaurátorské školy v Litomyšli, která je nejmenší fakultou Univerzity Pardubice.
Výzdoba i pojmenování Váchalovy ulice vzešly z iniciativy nakladatele Ladislava Horáčka. Ten v roce 1993 v Litomyšli otevřel Portmoneum, muzeum Josefa Váchala, založil pobočku knihkupectví Paseka a později si také koupil rohový dům na náměstí. Ulici s požehnáním litomyšlských zastupitelů pojmenoval Váchalova. Vznikla tak první ulice s tímto jménem na světě.
Ladislav Horáček chtěl pak svůj dům vyzdobit váchalovskými motivy. Místní odbor památkové péče ale nechtěl o takové věci ani slyšet a realizaci nepovolil. Nakonec ale Ladislav Horáček a tehdejší starosta Litomyšle Miroslav Brýdl pracovníky Národního památkového ústavu o výjimečnosti celého projektu přesvědčili.
Váchalovy výroky v sgrafitech
Černobílá sgrafita, vyrytá do omítky, jsou replikami téměř všech dřevorytů, které se objevují v Krvavém románu. Tuto knihu si autor sám napsal, ilustroval, vysázel, vytiskl a svázal v roce 1924, v počtu jen několika málo kusů. Stejně jako v Krvavém románu, i na zdech Váchalovy uličky najdete dramatické výjevy z jednotlivých kapitol, například mrtvolu v komíně nebo vraždu v hájovně.
Sgrafita doplňují i Váchalovy výroky z Krvavého románu: „Rozumný vždy myslí na ledviny játra, není-li v tom líh, co pije, pátrá“, anebo „Komu se nelení, len nepěstuje“ či „Lež vyhledávej, koho zradila pravda“.
Sgrafita vytvořilo pět absolventů restaurátorské školy v květnu a červnu 1998. Tým pracoval pod vedením Davida Zemana. Restaurátoři postupovali klasickým způsobem, sgrafita vyškrabávali do čerstvé omítky. Nejtěžší bylo zachovat váchalovskou podobu dřevorytu, tedy vytvořit sgrafito, které vypadá jako dřevoryt z knihy. Při samotné realizaci restaurátorům pomohla i digitální technika.
Z Váchalovy uličky do Portmonea
Rukopis malíře, grafika a tiskaře Josefa Váchala je nezaměnitelný. Už téměř před sto lety to věděl i jeho obdivovatel, litomyšlský úředník, milovník a sběratel umění Josef Portman. Vlastnil dům na litomyšlské Záhradi a ve 20. letech minulého století si ho nechal od Josefa Váchala vymalovat. Mistr práce dokončil v roce 1924, tedy v době, kdy napsal Krvavý román. Portmanův dům v něm Váchal poprvé nazval Portmoneem.
Portmoneum je místo, kde se rázem ocitnete ve světě fantazie, barev, tajemna a mystiky. Loni prošlo nákladnou rekonstrukcí. Prohlédnout si tam můžete nejen malby Josefa Váchala, ale v multimediální expozici také shlédnout film o Váchalově životě v podobě videomappingu nebo dokument o Josefu Portmanovi a zrodu Portmonea.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
