Veselí u Mohelnice je místem, kde spatřila světlo světa slavná Liška Bystrouška

Počátky osídlení zdejšího kraje může klást do doby kolonizace Mohelnicka na přelomu 13. a 14. století. Tomu odpovídá i první zmínka o vesnici pocházející z roku 1348. Před tímto rokem vlastnil jako zástavu, od tehdy již zesnulého Milíče z Náměště, půl obce Veselí u Mohelnice Jan z Konice. V listině, o které je řeč, tuto polovici obce daroval klášteru v Klášterci na Zábřežsku. Druhou polovinu obce pak vlastnil jakýsi Sudek či Sulek. Nic bližšího o něm nevíme.

Mimochodem, jméno obce, které dříve znělo i v ženské podobě Veselá, není dochované celé. Patrně se používalo ve smyslu Veselá dědina.

Už ke konci 14. století je Veselí uváděno jako nedílná součást bouzovského panství, tehdy v držbě zeměpána a později rodu Kunštátů. U hradu Bouzova zůstala obec až do roku 1547, kdy Václav Haugvic z Biskupic prodal Veselí, Líšnici a další majetky Vratislavu Lhotskému z Ptení. Ten sídlil na tvrzi v nedaleké Vranové Lhotě. Právě ke zdejšímu statku pak obec přes mnohé změny vrchnosti patřila až do roku 1848.

Obec velmi postihla třicetiletá válka. Přestože ležela stranou frekventovanějších cest, po jejím skončení zde hospodařilo jen 5 selských rodin a ostatní stavení zůstala pustá. Naštěstí se v následujících letech obec poměrně rychle vzpamatovala a v polovině 18. století zde už žije přes 140 obyvatel. 

Hlavním zaměstnáním zdejších obyvatel té doby bylo zemědělství a v nemalé míře také práce v lese. Později část zdejšího polesí patřila k žadlovickému velkostatku. Právě na polesí ve Veselí praktikoval v roce 1899 malíř Stanislav Lolek a zdejší hajný Gustav Kořínek mu vyprávěl příběhy nezbedné lišky, které se někdy v 19. století ujal revírník Ferdinand Mayer z myslivny na Stříteži. Tak vznikl předobraz pozdější slavné lišky Bystroušky.

Už v roce 1888 začalo ve Veselí vyučování v soukromém domě a v roce 1893 byla otevřena nová školní budova. Obec byla přifařena do Vranové Lhoty. Na návsi stojí kaple se zvonicí. Zajímavé je, že nad vstupem je obraz Jana Husa. V obci po I. světové válce převážili významně příslušníci nové Československé církve nad katolíky. Proto je i kaple pojmenovaná podle tohoto církevního reformátora. Jaké bylo její původní zasvěcení, se dnes už neví. 

V roce 1900 žilo ve Veselí ve 28 domech 219 osob. Přestože obec nebyla velká, byly zde hned dva hostince U veselého Hanáka na č.p. 17 a U modré hvězdy v č.p 23. Počet obyvatel se však později snižoval, v roce 1921 zde už žilo méně než 170 obyvatel. Nepomohla ani dostavba pořádné silnice z Veselí do Vranové. Ta je až překvapivě prudká a plná záludných zatáček.

V roce 1925 byl postaven při nové silnici kousek za obcí obecní hřbitov. Do jeho centrální části byl přemístěn jeden z křížů, které stávaly přímo ve vesnici. Právě na místním hřbitově najdeme pomník duchovního otce Lišky Bystroušky, hajného Gustava Kořínka. 

V roce 1938 se po záboru Sudet obec stala pohraniční vesnicí. Patřila tehdy k okresu Litovel. V roce 1939 pak připadla k Protektorátu Čechy a Morava. Po skončení války, v roce 1949 byla k Veselí připojena sousední obec Vacetín. Společně se pak obě obce staly v roce 1976 součástí aglomerace obce Pavlov.

Obec má nejen drobné památky, které stojí za vidění, ale i překrásné okolí. Vede tudy červená turistická trasa a také vyhledávaná Naučná stezka Lišky Bystroušky.