Vietnamci a česká gramatika

Obecně platí, že průměrné české slovo je ve srovnání s průměrným slovem vietnamským moc dlouhé. Proto mají starší Vietnamci tendenci česká slova zjednodušovat. Vietnamista a koreanista Ivo Vasiljev například v jednom svém článku popisuje varianty lékařského termínu císařský řez, které užívala v českém vypravování starší vietnamská žena – nejvýraznější byla varianta sísí se sə. Není však pochyb o tom, že podobné potíže s výslovností by měl i kdokoli z nás Čechů, kdyby měl opakovat vietnamská slova.

Vietnamština také nemá, na rozdíl od češtiny, žádné skloňování nebo časování. Takže je běžné, že si příslušníci starší generace Vietnamců osvojí jen jeden nebo dva tvary, které pak používají ve všech kontextech. Například když si zapamatují, že pomocné sloveso bude vyjadřuje budoucí čas, bude pak toto slovo užívat soustavně bez ohledu na další pravidla: řekne já bude sedí, on bude jít, ona bude bere, on bude umí a podobně. Je ale zřejmé, že i starší Vietnamci užívají gramaticky správné tvary slov v ustálených, hlavně obchodních obratech a konstrukcích, například větší máme tady.

Přirozeně lepší schopnost proniknout do tajů českého skloňování, časování a skladby věty mají vietnamské děti, a to i tehdy, když se s češtinou setkají poprvé až ve škole. Tak například už po roce a půl školní docházky mluví mladí Vietnamci česky s přehledem do té míry, že užívají konstrukce jako to by šlo, to ujde, mě to mrzí, nevím to jistě.