Viktorie Zemánková: Nikdy nevařím, když mám špatnou náladu. To raději dělám papíry

Suroviny používá z vlastní zahrady a taky od kamarádů a místních farmářů. „Vsadila jsem na regionální zdroje. Rukama mi projde každá bobule, každý plod. Od jara, kdy začnou zrát jahody, se nezastavím až do podzimu, do švestek. Vařím podle toho, co dům dal, co zrovna plodí, čeho je hodně. Pak taky podle toho, s čím ovoce nebo zeleninu mohu spojit, s jakým kořením nebo bylinkou. A hlavně s láskou,“ popisuje podnikatelka z Lipníka nad Bečvou.

Viktorie Zemánková pochází z Ukrajiny, kde studovala na krejčovou. Do Česka odešla hned po studiích za prací. „Bylo to v 90. letech. U nás byla chaos, nedostatek práce. To mě donutilo hledat za hranicemi. Přes úřad práce jsem se dostala do jedné z prostějovských oděvních firem. Když jsem se vdala, přestěhovali jsme se do Lipníku nad Bečvou. Já tehdy byla na mateřské a přemýšlela jsem, co budu dělat dál. K marmeládám a sirupům mě přivedl Jiří, můj manžel-zemědělec,“ vypráví Viktorie.

 Hned v prvním roce přišlo i první ocenění. „Džem černý bez s jablíčkem se stal regionální potravinou Olomouckého kraje. A pak přišly další. Poslední získal jeden ze sirupů na podzimní Floře,“ vypočítává Viktorie Zemánková. Díky cenám reprezentuje náš kraj na výstavách, veletrzích i prestižních akcích. Namátkou připomeneme výstavu na pražském Vyšehradě Má vlast cestami proměn, ples na Žofíně, na marmeládách a sirupech si pochutnávali i na Úřadě vlády.