Vleky? Kdepak, šlapali jsme po svých, vzpomíná na své lyžařské začátky ve třicátých letech Dušan Kříž

Jeho první lyže byly celé z jasanového dřeva, kožené šněrovací boty měl o dvě čísla větší, proto si je obouval v gymnastických cvičkách, aby mu seděly. Vázání nevypínalo, takže se bohužel stal občas nějaký úraz.

Jako Olomoučan jezdíval Dušan Kříž lyžovat do Radíkova, Lošova a Velké Bystřice. „Šlo o takové větší loučky, ale na pár obloučků to stačilo,“ vzpomíná. Lepší to později bylo na svazích v Petříkově a Karlově pod Pradědem.

Ve 40. letech si jako úspěšný lyžař začal dělat trenérské zkoušky. Nepřijali ho na medicínu, a tak si vybral studium tělocviku a němčiny na olomoucké univerzitě. „Každý tělocvikář se specializoval na nějaký sport, u mě to logicky bylo to lyžování,“ doplňuje.

Na konci 60. let začal pracovat s početnou skupinou talentovaných kadetů, kteří chtěli dělat sport vrcholově. „Do té doby se trénink zaměřoval na jednotlivce,“ vysvětluje. Mezi jeho svěřence patřila např. Olga Charvátová, která pak v roce 1984 na OH v Sarajevu získala bronzovou medaili ve sjezdu.

Dušan Kříž patřil mezi dobrovolníky horské služby a po Sametové revoluci stál u zrodu Fakulty tělesné kultury na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Spustit audio