Vodní tvrz Kouty mívala ukázkový ochranný systém. Dnes je z ní romantická zřícenina
Vodních tvrzí je na našem území víc. Ale tvrz, která stojí v malé vesnici Kouty u obce Smilkov ve Středočeském kraji, je přímo ukázková. I když jde dnes už o zříceninu, stále je tu patrný propracovaný vodní systém. První zmínky pocházejí z druhé poloviny 14. století. Za života Václava IV. tvrz vlastnil jeden z jeho dvořanů. Od konce 17. století postupně chátrala, ale jedinečnou atmosféru si zachovala dodnes.
Vesnička Kouty leží na hranici Jihočeského a Středočeského kraje. Nejstarší zprávy o místní vodní tvrzi jsou z poloviny 14. století, kdy ji vlastnili vladykové z Němčic a ze Sedlce. Na konci 14. století tvrz získali Vejhákové z Křečovic. Z této doby je také nejstarší gotická přestavba. Na zachovalých zdech je vidět i torzo křížové klenby.
V 17. století přestala být tvrz obytným sídlem a postupně zchátrala. Dodnes je ale ukázkou umění tehdejších stavitelů. Tvrz měla přibližně metr široké zdi, které byly postaveny z lomových kamenů, velmi pečlivě seskládaných k sobě. Horní část nejstarších zdí tvrze byla z bezpečnostních důvodů počátkem 19. století uměle stržena.
Když nechránila výška, chránila voda
Vodní tvrze vznikaly na místech, která nechránila dominantní poloha, jako v případě hradů. Bezpečí zajišťovala uměle vytvořená vodní plocha. Vodní síť, která obklopuje vodní tvrz Kouty, je přímo ukázková. Před tvrzí je soustava rybníků, která bránila přístupu k tvrzi. Poslední z rybníků pak vytváří vodní příkop, který tvrz obklopoval a dodnes obklopuje ze všech stran.
Pouze z jedné strany je možné vejít do tvrze po suchu mělkým příkopem. Toto místo se zavodňovalo pouze v případě nebezpečí. Pro běžný život na tvrzi se proto využíval nižší stav okolního rybníku. Když tvrzi hrozilo nebezpečí, zvýšila se hladina, uzavřela se stavidla a celé místo se stalo pro nepřítele nedostupné. Tvrz potom stála na nedobytném ostrově.
Romantické místo s lavičkou
Dnes si v torzech zdí můžete prohlédnout jednotlivé fáze přestaveb. Uprostřed tvrze je lavička a vzrostlé stromy. Hned vedle lavičky leží horní část zdi, která byla z bezpečnostních důvodů stržena. Na první pohled vypadá jako velký balvan. Na zadní části je ale vidět maltou spojovaný lomový kámen. Zblízka si tak můžete prohlédnout kvalitní stavební práci.
Původně se jednalo o čtyřpodlažní budovu. Do dnešních dnů zůstaly pouze zdi a okna spodních dvou pater. Zachovány jsou dvě zdi, které jsou každá svědkem jiné stavební přestavby. U strženého kusu zdiva se nachází část nejstarší, ve které je patrná i křížová klenba. Protější zeď plná oken je naopak z nejmladší stavební fáze z druhé poloviny 16. století, kdy se tvrze již začaly měnit v zámečky. A opevnění začalo ustupovat pohodlí.
Pokud se vypravíte za zeď s mnoha okny, najdete malé prostranství zarostlé trávou. Tato část byla také součástí tvrze. Fungovala jako nádvoří obehnané kamennou zdí. Dodnes je tu patrná miniaturní vyvýšenina v pravém úhlu. Je pozůstatkem zpevněné zdi, ke které byly přistaveny další provozní stavby. Díky tomu si můžete udělat celkovou představu o velikosti někdejší tvrze. Pro porovnání je ideální navštívit Vlastivědné muzeum Voticka, kde je vystaven model vodní tvrze Kouty v měřítku 1 : 75.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
