Vozíčkáři se v Olomouci učí sebeobraně. Kurzu se mohou zúčastnit i lidé bez handicapu

„Teď si všimněme toho úchopu, my tomu pracovně říkáme loupání pomerančů, to znamená vykloubit krajní prsty, malíček a palec. Pokud mu to nestačí a nespadne před vás, tak ještě páku na zápěstí,“ lektor sebeobrany Stanislav Lánský vysvětluje, jak se na vozíku ubránit útoku na hlavu.

S vedením kurzu mu pomáhá vozíčkář Aleš Majer. Bojovým uměním se věnuje zhruba 30 let a své zkušenosti teď chce předat i ostatním hendikepovaným. „Sedli jsme si spolu a řekli jsme si, jaké útoky by zhruba mohly přijít. Hlavně když vás někdo chytí, máme obranu proti úderu, máme škrcení zepředu i zezadu, proti pistoli, proti noži, proti holi, někdo vás může chytit za vozíček. Těch problémů a obtěžování na vozíčku je hodně,“ vyjmenovává Majer.

Do kurzu se přihlásila i paní Ivana. Sama zažila nepříjemnou situaci přímo na ulici, kdy ji chtěla okrást skupinka mladíků. „Obestoupili mě a chtěli po mně peníze, jinak že mi něco udělají. Bylo to za bílého dne, podotýkám. Takže bych se ráda něco přiučila, dozvěděla se něco nového z praktického i teoretického hlediska,“ komentuje paní Ivana.

Za nápadem založit v Olomouci kurz sebeobrany na vozíku stojí Dagmar Budíková ze spolku Trend vozíčkářů. Přihlásit se podle ní může úplně každý, nezáleží na věku, a dokonce ani na tom, jestli je člověk handicapovaný, nebo ne. „I ten vozíčkář k sobě potřebuje zdravého asistenta, člověka, který s ním bude tu sportovní aktivitu provádět. Myslíme si, že čím víc lidí bude dělat tyhle věci, tím víc získá ta zdravá populace povědomí, co je to vozíčkář a jaké to je být na vozíku,“ říká Dagmar Budíková a dodává, že kurz bude fungovat tak dlouho, dokud o něj bude zájem.