Vzdálenost mezi lidmi, kteří spolu mluví, je důležitá

Uvádí se dokonce, že až polovinu všech informací si při komunikaci předáváme jinak než „čistým“ jazykem – komunikujeme také prostřednictvím mimiky, také pohledem a vůbec očima a samozřejmě i za využití různých gest. Dnes se na chvíli zastavíme u jednoho méně známého typu neverbální komunikace.

U takzvané proxémiky, tedy u toho, jakým způsobem se při dorozumívání uplatňuje vzájemná vzdálenost mezi lidmi, kteří spolu mluví.

To, že dodržujeme určitý prostorový odstup od komunikačního partnera podle toho, jak blízký vztah s ním máme a jak důvěrně a o čem s ním mluvíme, to je poměrně samozřejmá věc. Zajímavé ale je, že tato vzdálenost se u příslušníků jedné a téže kultury, např. středoevropské, pohybuje v celkem konstantním rozmezí, aniž by kdokoli cokoli měřil.

Tak např. dva Češi, kteří spolu mluví neutrálně a o běžných věcech, třeba v práci na chodbě, udržují mezi sebou vzdálenost asi 120 centimetrů. Italové nebo Španělé mají tendenci stát k sobě při téže situaci podstatně blíž, určitě méně než jeden metr. A naopak Švédové nebo Norové, ale také třeba Angličané, mají tendenci tuto neutrální vzdálenost mezi lidmi, kteří spolu mluví, natahovat. Někdy až ke dvěma metrům.

Proto se může snadno stát, že když spolu komunikuje dejme tomu Ital a Švéd, tak ten první se ke svému protějšku neustále přibližuje, kdežto ten druhý má tendenci se naopak oddalovat. Pokud spolu Ital a Švéd někde na chodbě mluví delší dobu, mohou se společně oba dva přesunout při postupování a ustupování i o několik metrů dál, než leželo místo, kde spolu začali mluvit.

V tom, jakou vzdálenost komunikačních partnerů považují lidé za neutrální, existují dokonce rozdíly dané pohlavím. Muži mají obecně tendenci se přibližovat, i při komunikaci s jiným mužem, kdežto ženám, jakkoli jsou ženy celkově kontaktnější než muži, vyhovuje většinou poněkud větší vzdálenost od komunikačního partnera.

Určité rozdíly existují i mezi lidmi z města a lidmi z vesnice. Na vesnici je obvyklejší mluvit spolu z poněkud větší dálky než ve městě. Souvisí to jistě i s tím, že na vesnici je zpravidla více místa a není tam tolik rušivých zvuků.