Základní umělecké školy mohou otevřít, ne všechny to udělají

„Kdybych chtěl dát nástroj do úst, tak rouška musí dolů,“ vysvětluje učitel hry na dechové nástroje Jakub Červenka, který vyučuje na základní umělecké škole Iši Krejčího v Olomouci. A názorně mi předvádí proč ani on ani jeho žáci nedokáží dodržet při hraní hygienická pravidla.

„Při hře na dechový nástroj se nám tvoří kapénky. Mám zkušenost, že u saxofonu nám vznikají kapénky v koutcích úst a tlakem kapénky proudí na všechny strany. Rouška by nám tady moc nepomohla,“ dodává Červenka.

Podobně problematická je podle něj i hra na klavír, který si žáci nemohou donést vlastní.„Každý nástroj a předmět, který žáci použijí, se musí po hodině dezinfikovat. Znamená to i časovou náročnost pro učitele,“ vysvětluje ředitel školy Filip Hajdu s tím, že jednotlivé obory chce otevírat postupně.

Zatím do školy budou docházet jen žáci hry na cimbál a také tanečníci. Ti ostatní zatím budou dál posílat nahrávky přes internet. Podobně jako čtrnáctiletý Denis. „Býváme teď často na chalupě, kde klavír nemáme, ale když jsem doma, cvičím skoro každý den. Paní učitelce z toho posílám videa. NA otevření hudebky už se docela těším,“ popisuje žák.

Ředitel školy se rozhodl obory neotevřít tako proto, že řada z učitelů spadá do rizikové skupiny. „Prakticky více než polovina učitelů má nějaký rizikový faktor, musíme zohlednit i to, že řada učitelů, kteří teď učí distančně, se musí starat i o své děti,“ dodal s tím, že všechny obory tak pravděpodobně otevře až ve chvíli, kdy se otevřou i běžné základní školy.