Zápasníka a siláka Gustava Frištenského zavedla do Litovle láska. Dnes ho představují v tamním muzeu

Gustav Frištěnský se do Litovle dostal díky srdeční záležitosti. Narodil se před 140 lety v Kamhájku, cože je malá osada obce Křečhoř u středočeského Kolína. Jako nejstarší syn v zemědělské rodině musel od malička pomáhat na statku a odborníci jeho sílu a houževnatost přikládají právě této práci, která jej zocelila. Stejné to bylo i u jeho čtyř bratrů, kteří, což se moc neví, také aktivně zápasili.

Po vyučení řezníkem odjel Gustav na zkušenou do Brna, kde bydlel u strýce Aloise Choděry. Ten byl zakladatelem tamního Sokola a Gustav tak chodil do Besedního domu cvičit. Zde poprvé ochutnal radost z pohybu i zápasnické vítězství. V roce 1899 přešel do atletického klubu Helas v Brně a stalá se jedním z nejúspěšnějších zápasníků. V roce 1903 vyhrál jako první Čech mistrovství Evropy.

Okolnosti jej pak donutily k přestupu na profesionální zápasnickou kariéru a díky tomu se vydal na turné po zahraničí i po vlastech českých. V roce 1906 zápasil v Litovli a kytici růží mu jako vítězi předala dcera prvního sládka rolnického akciového pivovaru Miroslava Ellederová. Přeskočila mezi nimi jiskra a o dva roky později si Gustav Miroslavu vzal za manželku. Od té doby patřil do Litovle natrvalo.

Gustav Frištenský byl i velký vlastenec

V Litovli bydlel Gustav s manželkou nejprve ve správní budově pivovaru, později se přestěhovali do vily v dnešní Frištenského ulici. Nezapomněl ale ani na své zemědělské kořeny. Po pozemkové reformě v letech 1926 až 1927 si spolu s bratrem Františkem pronajali v Lužici u Šternberka zbytkový statek po knížeti z Lichtenštejna o výměře 102 hektarů půdy.

Nejenže hospodařili, ale starali se i o rozvoj zdejšího českého obyvatelstva. Stavěli domy pro své zaměstnance, postavili českou školu, Národní dům v Babicích a další stavby. Na konci 30. let o statek v důsledku obsazení Sudet přišli. Po válce se ho zcela zdevastovaný pokusili obnovit. Bohužel jen do roku 1949, kdy připadl Státním statkům.

Gustav Frištenský se podílel i na odboji proti okupantům, což ho nakonec na čas stálo svobodu. Pobyt ve věznici v dnešní polské Wroclawi považoval za nejhorší období svého života. To nejhorší ho však ve skutečnosti mělo teprve potkat. V březnu 1947 náhle zemřela jeho manželka Miroslava. S jejím odchodem se Gustav nikdy nesmířil. Sám umřel o deset let později, 4. dubna 1957. Je pohřben na litovelském hřbitově.

Expozice v litovelském muzeu ukazuje nejen jeho bohatou zápasnickou kariéru, ale právě i mnohé z jeho běžného života. Ukazuje jej jako dobrého hospodáře, citlivého manžela a přítele všeho vlasteneckého. A představuje i jeho anabáze herce ve filmu či muže vystupujícího v cirkuse. V expozici jsou k vidění například originální činky, se kterými Gustav Frištenský cvičil. A návštěvníci si s ním dokonce mohou i poměřit síly na několika trenažerech.

Procházka městem je pak zavede k soše Gustava Frištenského před litovelskou Sokolovnou, na jejíž stavbě se rovněž finančně podílel, či k jeho domu na nábřeží jednoho z ramen Moravy. A i do Lužice, kde dodnes stojí mohutná budova statku s pamětní deskou slavného siláka a zápasníka, je to z Litovle jen kousek.