Zapomenuté pilníkářské řemeslo si můžete zkusit v semilské Červené roubence

V Červené roubence 104 zapomeňte na obyčejné prohlížení vystavených pilníků. Pilovací nástroj si tam můžete i zkusit vyrobit. „Tuto pilníkářskou dílničku jsme postavili s pomocí přátel a příznivců. Snažíme se tu představovat pilníkářské řemeslo tak, jak bylo kdysi provozováno,“ vysvětluje ředitelka semilského muzea Tereza Nemeth.

Podle jejích slov vzniklo pilníkářství jako potřeba něco obrousit už v pravěku. Klasické pilníkářské řemeslo se samozřejmě objevilo mnohem později, nicméně v rozkvětu bylo ještě na přelomu 19. a 20. století, kdy měla takřka každá obec svého pilníkáře.

Co obnášela výroba pilníku?

V semilské Červené roubence se bude líbit hlavně pánům, ale i dámy mohou zasednout k ponku a zkusit si práci pilníkáře. Pokud se do toho skutečně pustí, záhy zjistí, že zhotovit takový pilník nebylo jen tak.

V semilské Červené roubence se bude líbit hlavně pánům, ale i dámy mohou zasednout k ponku a zkusit si práci pilníkáře|foto: Jaroslava Mannová

„Bylo potřeba vzít si sekáček, pořádně na ponku dotáhnout produkt od kováře a začít vyrábět seky, což byla práce náročná zejména na zápěstí, proto se pracovalo se speciálně upravenými krácenými kladívky ohnutými v rukojeti,“ popisuje ředitelka muzea a doplňuje: „Lidé si tu mohou zkusit začistit dřevěný polotovar a vyzkoušet, jaké plusy má ručně vyráběný pilník a jaké jsou jeho přednosti v porovnání s průmyslově vyráběnými pilníky.“

V dílně pilníkáře si všimnete i obrovského pilníkového kousku, který má skoro metr. „Je to náš nový objev, na který jsme velmi pyšní, protože o takovém pokladu muzejníci většinou jenom sní,“ říká Tereza Nemeth o pilníku, který našli na půdě roubenky a který je dodnes částečně zahalen tajemstvím.

„Protože je velmi hrubý, dodnes nevíme, k jakému účelu sloužil, stále pátráme i spolu s památkáři a doufáme, že nám tu záhadu pomůže rozluštit poslední žijící pilníkář v Čechách pan Drahomír Smejkal.“