Zdánlivě opuštěná srnčata pomoc nepotřebují. Neopeřená ptáčata ale ano
Jaro a začátek léta jsou časem mláďat, a tak není vzácností najít na zemi spadlé hnízdo, nebo nějaké to ještě neopeřené ptáče. Jak mu pomoci, abychom mu ještě víc neublížili? Vždy je dobré poradit se s odborníky ze záchranných stanic.
Záchranná stanice v Pavlově na Vysočině je známá především tím, že právě odtud pocházel známý večerníčkový Vydrýsek. Kromě vyder tam ale ve výbězích kolem rybníčků najdete i lišáka, samici muflona, ale i dravé ptáky s křídly popálenými od drátů elektrického vedení. Zvlášť na jaře tam ale lidé vozí velké množství opuštěných mláďat. „Tady jsou nejmenší ptačí i savčí mláďata, která potřebují intenzivní péči,“ ukazuje v místnosti se spoustou klecí ředitel Stanice Pavlov Zbyšek Karafiát, a z plastové krabice vyndává dvě malé jiřičky. „Ty hnízdí vně budovy. Pokud hnízdo spadne na zem, a nedá se zpět na úplně stejné místo, tak rodiče mláďata opouští,“ vysvětluje.
Každý ptačí druh se ale chová jinak. Například spadlé hnízdo vlaštovky může nálezce vložit do nějaké krabičky, třeba od másla, a umístit na přibližně stejné místo. Rodiče si ho najdou. Ne každý ale s jistotou podle mláděte rozezná druh ptáka, a ne každý samozřejmě ví, jak se ke kterému ptáčeti chovat. „Pokud si člověk není jistý, je nejlepší zavolat do záchranné stanice,“ říká Zbyšek Karafiát s tím, že lidé posílají z místa nálezu i fotografie nebo videa. Odborníci pak mohou lépe poradit, popřípadě sami dojet zvířeti pomoci.
Zaměstnanci záchranné stanice se dokážou postarat i o úplně malinká neopeřená mláďata. Ukládají je do speciálního inkubátoru, kde je pomocí stříkaček a pinzet pravidelně krmí. „Jsou tady sýkorky, pěnkavy, jiřičky, rorýsek, hrdličky, konopka,“ vyjmenovává Zbyšek Karafiát. Na křídle malého ptáčka ukazuje, že má ještě nevyvinuté letky, takže nedokáže popoletět, ani udržet se v teple. Takoví ptáci pomoc opravdu potřebují. Často ale lidé do stanice přinesou zvíře, které už pomoc nepotřebuje. „Mláďata poštolek, které mají ještě prachové peří, jsou malé na to, aby dokázaly přežít. Když mají více peří než chmýří, se snažíme na lokalitě udržet,“ dodává ředitel stanice.
Samostatnou kapitolou jsou mláďata srnek. Ty je totiž často kvůli sečení luk ukládají do příkopů u cest. Někteří nálezci takové zvíře, v domnění, že mu pomáhají, zvednou a dovezou do záchranné stanice. Pravda je, že mláděti velmi ubližují. „Pokud srnče leží, nehýbá se, tak s ním neděláme nic. Jen když běhá, píská, je až dotěrné, tak to mládě má hlad a zaběhlo se nebo o matku přišlo. Pak se volá do záchranné stanice,“ říká Zbyšek Karafiát. Srnče, které vyroste v zajetí, se totiž jen velmi těžko vrací do volné přírody. U ptáků je tomu naštěstí jinak. Pokud zaměstnanci stanice zjistí, že si mládě dokáže samo zajistit potravu, vypouští ho.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
