Žďárský Potok je nejen východiskem turistů do hor, ale i památkovou rezervací
Žďárský Potok je dnes místní částí obce Stará Ves v okrese Bruntál. Nachází se pod sedlem Skřítek pod silnicí I/11, v oblasti nad ústím Slatinného potoka do Podolského potoka v nadmořské výšce kolem 700 metrů.
To ze Žďárského Potoka dělá obec horskou a vlastně celý její rozsáhlý katastr o rozloze 3659 hektarů je položen v poměrně úctyhodných nadmořských výškách. Nejvyšším bodem pak je vrchol Pecný s 1330 metry. Zajímavé je, že do katastru osady patří i známý pramen Jelení studánka na jesenickém hřebeni.
Nejstarší zmínka o této obci pochází z roku 1609. Původní jméno obce znělo Brandseifen. To by se dalo přeložit jako Spálené rýžoviště. Podle toho se někteří historikové domnívali, že obec vnikla na potoce, kde se rýžovalo zlato na místě, které bylo pro tento účel vypáleno, tedy vyžďářeno. Existuje však i domněnka, že Brand byl muž, který zdejší místo osadil jako první. Před druhou světovou válkou se kromě německého tvaru jména používala i počeštěná podoba Brandzejf. Teprve po válce obec dostala název Žďárský Potok, který může být považován za překlad původního německého jména.
Historikové se domnívají, že osada vznikla původně jako uhlířská či dřevařská kolonie. Existuje zde sice i štola nazývaná Zlatá, která však nenese stopy zlaté rudy. Těžilo se zde však v širším okolí železo, olovo a další rudy.
Naopak dřevo se odsud z lesů prokazatelně dopravovalo. Na Splavském potoce byla nedávno obnovena vodní nádrž, tzv. klausa, kterou se reguloval průtok v potoce pro splavování dřeva do hutí ve Staré Vsi. Mimochodem, Podolský potok nesl původně jméno Klausenbach.
Také u lovecké chaty Hubert můžeme spatřit další podobu někdejšího lidského využívání zdejších lesů. Najdeme zde u Podolského potoka maketu milíře, spolu s informačními tabulemi tak ukazuje, jak se zde pálilo dřevěné uhlí rovněž pro železárny ve Staré Vsi.
Obec patřila k janovickému panství a to platilo až do konce patrimoniální správy. Kromě obydlí zdejších obyvatel do jejího katastru patřily také vrchnostenské myslivny a lovecký zámeček hraběte Alfréda Harracha, pozdější Alfrédova chata. Dle ústního podání zapsaného i v obecní kronice měl být prvním osadníkem Žďárského Potoka jakýsi Steiner, snad uhlíř, o němž je zmínka už v roce 1625. Pravděpodobně jako uhlíř chtěl být s rodinou blízko u pracoviště. Už v roce 1667 zde žilo 62 osob. Z toho 17 jich ještě vyznávalo protestantskou víru.
V roce 1690 zde prý stálo už 18 domů. Později vznikaly mýcením lesů a stavbou nových domů další části vesnice. Dolní Ves, Zadní Ves a Horní a Střední ves. V roce 1790 už bylo domků 40 a obyvatel 215. V roce 1900 už zde bylo dokonce 67 domů a 460 obyvatel. Po válce počet obyvatel poklesl na 202 a stále klesal, až se obec stala hlavně rekreační osadou. Od roku 1995 je vesnickou památkovou zónou. Je také významným východiskem turistů do jesenických hor. Kromě památek zde najdeme i zbytky starého náhonu na někdejší pilu či přírodní rezervaci U Slatinného potoka, která chrání mokřadní louky s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
