Zelený čtvrtek barví jídlo i nápoje. Jaké jsou s ním spjaté tradice?
Zelený čtvrtek je čtvrtým svátečním dnem velikonočního týdne. Jeho název vznikl patrně zkomolením z němčiny, kdy se z původního Greinen Donnerstag (Lkavý čtvrtek) došlo na Grünner Donnerstag (Zelený čtvrtek). Byl to den odpuštění. Jaké se s ním pojí zvyky a obyčeje?
Tradice se v souvislosti se Zeleným čtvrtkem dodržovaly především v lidovém prostředí. Časně ráno hospodyně ještě před východem slunce zametly dům, smetí odnesly na křižovatku, aby se v domě nedržely blechy, ranní omytí rosou mělo zase zabránit nemocem.
Také se věřilo, že sníst před východem slunce pečivo namazané medem znamená být po celý rok chráněný před hady a žihadly vos. Nikdo se také na Zelený čtvrtek neměl s nikým hádat a od nikoho si nic půjčovat. Zaručeně se mu pak vyhýbaly hádky a neměl nouzi o peníze. Měl se také sít hrách a len, protože potom přišla zaručeně dobrá úroda.
Tradiční jídlo
Ať už název Zeleného čtvrtku vznikl jakkoli, v tento den bylo zvykem vařit skutečně zelené jídlo. Především se vařily polévky z jarních bylin, které byly v tu dobu k dispozici – kopřivy, pampelišky, kerblík, petržel, zkrátka cokoli, co se v tu dobu urodilo. Později k tomu přibyl i špenát, kapusta nebo zelí. Pokrmy připravené ze zelených bylin a zeleniny měly zaručit zdraví po celý následující rok.
Moderní variace
Dnes máme možností nepřeberně, vybírat můžeme z širokého sortimentu zeleniny v obchodech, případně čerpat z vlastních zdrojů. A pokud nejsme zrovna polévkoví, můžeme si dopřát různé varianty salátů ochucených podle libosti, nebo si vyrobit dnes tak populární zelené smoothie, pánové pak asi raději sáhnou po zeleném velikonočním pivu, které se také stalo novodobou tradicí. V každém případě se při přípravě zelených jídel meze nekladou.
Zvony odletěly do Říma
Počínaje Zeleným čtvrtkem umlkají všechny zvony, které při středeční bohoslužbě odletěly do Říma, aby se znovu rozezněly až na Bílou sobotu. Zvony pak nahradily dřevěné klapačky a řehtačky, s nimiž chlapci procházeli vesnicí.
Jako připomínka poslední večeře páně, kterou Ježíš Kristus uspořádal na rozloučenou, a následné Jidášovy zrady, se pekly z kynutého těsta tzv. jidáše či jidášky. Z těsta se tvořily nejrůznější tvary, všechny ale připomínaly zavinutý provaz, na němž se oběsil Jidáš poté, co zradil Ježíše. Miloslava Hošková je autorkou dvou Hanáckých kuchařek, první vznikla i díky spolupráci posluchačů olomouckého rozhlasového studia a právě z ní jednoduchý recept na jidášky nabízíme.
Jidášky z Hanácké kuchařky Miloslavy Hoškové
40 dkg polohrubé mouky
3 dkg droždí
5 dkg másla nebo sádla
4 dkg krupicového cukru, aby vzešel kvásek
1 celé vajíčko
¼ l mléka ohřát na kvásek
trocha skořice
sůl
med na potírání
Postup:
Z lžíce cukru, mouky, trochy mléka a droždí připravte kvásek. Zhruba po čtvrthodině ho smíchejte se zbytkem cukru a mouky, žloutky, měkkým máslem, trochou skořice a solí. Zadělejte těsto; pokud je třeba, podsypávejte ho moukou. Pak ho nechte asi hodinu kynout.
Troubu předehřejte na 180, horkovzdušnou na 160 stupňů. Plech potáhněte pečicím papírem. Z vykynutého těsta oddělujte kousky a vyvalujte z nich válečky. Na plechu je stočte do spirály a nechte ještě čtvrt hodiny kynout. Pak je potřete rozšlehaným vajíčkem a přibližně na pětadvacet minut dejte do trouby. Horké jidáše pokapejte medem a podávejte.
Podle etnografky Miloslavy Hoškové se jidášky sypávaly mákem nebo mazaly medem. Med symbolizoval i dobrou povahu, kdo pojedl jidášky, kromě toho, že měl jistotu, že ho celý rok neštípne štír a neuštkne had, získal i milou povahu. Mák pak byl symbolem nového zrození, zrníčko, z něhož klíčí nová rostlina.
