Zřícenina hradu Šostýna nad Kopřivnicí nabízí seznámení s tajemnou a hříšnou Šostýnskou Venuší
Zřícenina hradu Šostýna se tyčí nad Kopřivnicí v Moravskoslezském kraji. Lesnaté krajině, kde se hradní areál nachází, místní říkají kopřivnické hory. Šostýn býval jedním ze strážních hradů a do dnešních dnů z něj toho mnoho nezbylo. Za své vzal v neklidných časech husitských bojů před dávnými staletími. V dobách své největší slávy byl ale pevným hradem.
K Šostýnu je možné dojít pohodlnou procházkou od kopřivnického koupaliště po žluté turistické značce. Romantická zřícenina je volně přístupná. „Blížíme se k prvnímu valu, který už měl jakousi obrannou funkci hradu. Za ním se pustíme dolů do příkopu a pak budeme zase stoupat nahoru,“ popisuje historik a vedoucí Muzea Fojtství v Kopřivnici Ondřej Šalek terénní úpravy, které vznikly spolu s hradem.
Návštěvníka přivítá už na valech jedna z naučných tabulí, na které jsou vyvedeny nákresy a také informace o historii hradu. Nachází se na vršku nad kopřivnickou zástavbou ve výšce 441 metrů.
Vznik hradu zasazují historikové do konce 13. století. „Neznáme přesný rok založení hradu, ale hovoří se o období 1280 až 1290. Ten hrad vznikl pravděpodobně z nějakého podnětu Jindřicha z Hückeswagenu, hraběte z Příbora,“ dodává Ondřej Šalek.
V průběhu času střídal hrad majitele a počátkem 15. století byl vypálen vojsky Vladislava Jagellonského. „Zanikl vlastně během husitských válek, pak byl nějakou dobu ve zchátralém stavu a někdy kolem roku 1467 se hovoří o tom, že nemá cenu ho opravovat,“ upřesňuje historik.
Zřícenina pak sloužila jako zdroj stavebního kamene, především pro místní keramickou továrnu rodiny Rašků. Do dnešních dnů se dochovaly poměrně rozsáhlé zbytky zdí, především obytné části hradu, a také gotické portály. Zřícenina je chráněná jako kulturní památka.
Bergfritová věž a sklepy paláce
K jádru hradního paláce vede stezka přes další valy. Turista mine roztroušené kameny a po zdolání příkřejšího úseku se dostane k pozoruhodné díře v zemi, která sice vypadá jako studna, ale ve skutečnosti tuto funkci neměla. „Je to kruhová díra vyzděná kamenem. Je to pozůstatek bergfritové věže, která byla posledním útočištěm obránců hradu. Samozřejmě sloužila i jako rozhledna, vyhlídka či strážní věž. Podobá se Trúbě ve Štramberku,“ popisuje Ondřej Šalek.
Kolem hromad sutin se lze dostat k poměrně zachovalým zbytkům samotného paláce. „Hrad měl takové dvě části a mezi nimi byl příkop. Ten odděloval část s bergfritovou věží, kde byla brána a propadliště, od druhé části na dalším vrcholku mezi skalami. Tam bylo jádro hradu, hradní palác,“ vysvětluje historik.
Stojí v místě nad kamennými sklepy, nad nimiž stál hradní palác. „Tam se nacházel sál, dlážděný čtvercovými kachlemi, které se tu také našly a jsou k vidění u nás v muzeu. Vidíme mohutné stěny, široké víc než metr. Byla to mohutná budova, která mohla mít ještě další dvě patra,“ říká průvodce hradem. Hradní střecha byla konstruovaná tak, aby zachytávala vodu a sváděla ji do hradní cisterny. Určitě zaujme vstupní portál mezi sklepy s hezky zachovaným lomeným obloukem.
Šostýnská venuše jako symbol hříchu
Co z minulosti zbylo v rozsáhlých rozvalinách, zachránil archeologický průzkum. Mezi nálezy, které obsahují stavební prvky hradu či keramické, skleněné a další užitkové předměty obyvatel hradu, je jeden nejvýraznější. Říká se mu Šostýnská Venuše a pochází z druhé poloviny 14. století.
„Nejcennější nález je pět centimetrů vysoká slonovinová soška nahé ženy. A vlastně to není Venuše. Venuše je totiž pojmenování pro pravěké sošky. Ale když tento předmět na hradě ve třicátých letech našli, nenapadlo Emila Hanzelku lepší pojmenování než Šostýnská Venuše. A u toho zůstalo,“ vysvětluje Ondřej Šalek. Emil Hanzelka v tu chvíli nevěděl, z jaké doby soška je. Archeologický průzkum tehdy na hradě vedl Klub československých turistů.
Šostýnská Venuše tak není symbolem plodnosti. Podle výkladu je symbolem neřesti. „Je to nahá soška ženského těla se všemi těmi znaky, má závoj a ještě se šklebí. Má to vlastně symbolizovat jakýsi mravní úpadek žen a bohabojnost rytířů. Přitom to bývalo spíš naopak,“ podotýká historik.
Všechny nálezy, včetně repliky malé sošky, najdete v Muzeu Fojtství v Kopřivnici, které hradu Šostýnu věnovalo samostatnou expozici.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
