Bohdalka mi dělala naschvály, ale já jsem jí to vracel, směje se Eduard Hrubeš
![](https://olomouc.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_16x9_tablet/public/images/03723321.jpeg?itok=WSgoflSZ)
Měl jsem štěstí na parťáky, libuje si moderátor Eduard Hrubeš. Spolupracoval s orchestry Václava Hybše a Ladislava Štaidla, u mikrofonu stál se Saskii Burešovou a Jiřinou Bohdalovou, scénáře psal pro Marii Rottrovou do Dostaveníčka pod věží
Tatínek mu už v mládí poradil, ať se živí raději hubou, že na pořádnou práci prý nebude. Chvilku si myslel, že by mohl jít studovat operní režii, měli doma plnou skříň operních výtahů i s poznámkami. Nakonec ale Eduarda Hrubeše naprosto uchvátila televize.
V Brně, kde žil, nebyl problém sledovat rakouské programy. „Fascinovala mě práce moderátorů a konferenciérů,“ vzpomíná. Německy uměl výborně, rok po válce strávil nějaký čas ve Švýcarsku, kam jako podvyživené dítko vycestoval s Mezinárodním červeným křížem.
Na pražské FAMU nakonec vystudoval kameru a filmovou režii. Ve druhé polovině šedesátých let začal uvádět v Československé televizi pořad Poštovní schránka. Jeho partnerkou byla Saskie Burešová.
„To byla taková neřízená střela. Ale velmi rychle a pokorně se učila, a taky si nechala narůst tu svou nádhernou hřívu, kterou má dodnes.“
Na parťáky si vůbec nemůže stěžovat, užil si s nimi spoustu legrace. Třeba taková Jiřina Bohdalová mu těsně před vstupem třeba pošeptala do ucha: „A stejně to neřekneš,“ čímž ho vykolejila, a záběr se musel opakovat.
Eduard Hrubeš jí ale nezůstal nic dlužný, podobné kousky rád vracel. A režisér Zdeněk Podskalský, se kterým pracovali, měl naštěstí trpělivost.
Do podvědomí diváků se dostal hlavně jako průvodce populárního Tak neváhej, a toč!. Pořad vznikal v Klimkovicích a pak v Ostravě. Město na severu Ostravy mu vůbec přálo, spolupracoval tu i s Marií Rottrovou na Dostaveníčku pod věží, ke kterému psal scénáře.
Eduard Hrubeš si sice užívá zaslouženého důchodu, dobrou pracovní nabídku ale nikdy neodmítne. „Klidně by jich mohlo být víc,“ říká.
V Olomouci nedávno provázel písničkovým podvečerem To jsou naše melodie, který pořádal Český rozhlas Olomouc. Setkal se tak se „starými“ známými Josefem Zímou, Pavlínou Filipovskou, Karlem štědrým, Richardem Adamem a Marthou a Tenou Elefteriadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
![slovo_nad_zlato.jpg slovo_nad_zlato.jpg](https://olomouc.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/19c0a47caca04bb76b27ba3edcdf74cd.jpg?itok=1i0_J3I_)
![](https://olomouc.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/e2afc965669332fc5318f1eaa402a4b5.jpg?itok=i3X2CUFb)
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.